Scéna.cz 

Hudební tipy na 23. týden

Evropské hudební ceny 2010 (Vysílání: 11.6., 21.30 hod., ČT2)
Evropská unie oslavuje význam hudby, která má potenciál spojovat lidi všech kultur, prostřednictvím této soutěže od roku 2004. Díky soutěži se evropská hudba dostává do samotného centra pozornosti hudebního průmyslu, a to prostřednictvím každoročního veletrhu MIDEM v Cannes.
Ocenění jsou určena umělcům, kteří uspěli se svými debutovými alby mimo zemi, v níž bylo album produkováno.
Vítězové Evropské hudební ceny EBBA (European Border Breakers Awards) pro rok 2010 byli oznámeni 23. listopadu 2009. Záznam slavnostního předání, které proběhlo v rámci koncertu 14. ledna 2010 v Groningenu, uvedl renomovaný moderátor, zpívající klavírista Jools Holland (British TV).

Letos se poprvé objevilo na programu vyhlášení divácké ceny.
Laureáti pro rok 2010:
Milow "Milow" - Belgie
Charlie Winston "Hobo" - Velká Británie
Peter Fox "Stadtaffe" - Německo
Soap & Skin "Lovetune for Vacuum" - Rakousko
Kerli "Love Is Dead" - Estonsko
Jenny Wilson "Hardships" - Švédsko
Buraka Som Sistema "Black Diamond" - Portugalsko
Sliimy "Paint Your Face" - Francie
Esmee Denters "Outta Here" - Holandsko
Giusy Ferreri "Non Ti Scordar Mai Di Me" - Itálie

Bigbít (20/42) (Vysílání: 11.6., 22.25 hod., ČT2)
70. léta znamenala ve vývoji rockové hudby u nás mimo jiné příklon k jazzu. Fúze dostala název jazzrock. A nebylo to jen alibi pro schvalovatele, přichýlení se k hudbě bez zpěvu, bez textu, a tudíž bez hrozby cenzurních zásahů, byla to i vnitřní potřeba muzikantů tvořit něco jiného, inovovat možnosti svého žánru. Energit, Impuls, Jazz Q, řada vynikajících kapel i instrumentalistů měla možnost hrát svobodně hudbu podle své volby. Nejen o tom hovoří ve 20. dílu cyklu R. Hladík, J. Stivín, E. Viklický, M. Kratochvíl, L. Andršt, F. Frešo, M. Kocáb, D. Fikejz i jiní.

Abbey Road: Live II (2/12) (Vysílání: 12.6., 14.30 hod., ČT2)
Závěrečné části šestidílného cyklu Soul Deep o afroamerickém soulu, uvedeném v ČT, dominovala Mary Jane Blige, jejíž život by opravdu vydal na sociální román. Narodila se v Bronxu. Její otec hrál neúspěšně jazz a matka byla ošetřovatelka v nemocnici pro chudé. Otec ji vedl k hudbě, ale když jí byly čtyři roky, zmizel z rodiny. Od té doby maminka Cory se starala sama o Mary a její starší sestru Latonyu. Nejtěžší chvíle Mary zažila, když ji sexuálně zneužíval "rodinný přítel". O pár let později se přestěhovali do Yonkers do jedné z nejnebezpečnějších ulic v New Yorku. Upnula se k hudbě. Začala zpívat v církevním sboru a v sedmi letech vyhrála pěveckou soutěž, když zazpívala píseň Arethy Franklin - Respect. Když přišla do puberty, začala experimentovat s lehkými drogami a tak ji vyloučili ze školy. Když se konečně vzpamatovala, debutovala v roce 1992 a svoje trápení a trpké osudy zúročila ve svém úchvatném vokálu.
Dashboard Confessional je americký alternativní rockový band z Boca Raton na Floridě, kterž vede od roku 1999 Chris Carrabba. Skupina se uvedla akustickými autorskými písněmi.
Zpěvák a písničkář James Blunt, držitel mnoha platinových ocenění, se v září 2007 vrací se svým netrpělivě očekávaným druhým studiovým albem All The Lost Souls (Všechny ztracené duše). Nové album vyšlo téměř tři roky po vydání jeho průlomového debutu BACK TO BEDLAM z roku 2004 - druhého nejvíce prodávaného alba desetiletí. All The Lost Souls bylo nahráno a smícháno v Los Angeles s producentem Tomem Rothrockem, který dohlížel i na BACK TO BEDLAM. Nová kolekce písniček obsahuje několik oblíbených skladeb, které si James otestoval před publikem během svého koncertního maratonu v roce 2006, včetně "1973", "I Really Want You", "Same Mistake" a "Annie". Jamese Blunta doprovází jeho band z turné s klávesistou Paulem Beardem, kytaristou Benem Castlem, baskytaristou Malcolmem Moorem a bubeníkem Karlem Brazilem.
"Osobně jsem byl při nahrávání v klidu," říká James Blunt. "Když prodáte jedenáct miliónů desek, tak pravděpodobnost, že se vám to podaří zopakovat, je opravdu minimální. Místo toho, abych si stanovil takový cíl, jsem se rozhodl natočit něco, co se mi opravdu líbí, s čím jsem spokojen. Bylo to svým způsobem uvolňující. Je to něco, o čem mohu říct, že to ukazuje můj vývoj písničkáře a hudebníka, ukazuje to vývoj v mém životě a tímto způsobem ho dokumentuje."

ČT Live - Michal Prokop & hosté (Vysílání: 12.6., 03.30 hod., ČT2)
Muzikant, skladatel, politik, moderátor a manažer Michal Prokop oslavil 13. srpna 2006 své 60. narozeniny. Umělecky je pak oslavil 27. listopadu koncertem v pražské Lucerně, kam si ke svým oslavám pozval mnoho hostů. Jejich výčet nebyl malý, koncertu se zúčastnili jak Prokopovi souputníci, tak i ti, kteří ho v začátcích ovlivnili nebo naopak mladší kolegové z hudební scény, kterých si váží. Za všechny jmenujme alespoň Jiřího Suchého, Petra Skoumala nebo Dana Bártu.
Již během studia na Vysoké škole ekonomické působil Michal Prokop jako kytarista a zpěvák skupiny Framus Five, jež se ve svém prvním vrcholném období zaměřovala na soul a rhythm´n´blues podle afroamerických vzorů, zejména Raye Charlese. Po rozpadu Framus Five v počátku 70. let se Prokop věnoval střednímu proudu a byl mj. členem divadla Semafor. V roce 1978 skupinu Framus Five pod lehce pozměněným názvem Framus 5 obnovil a nalezl dokonalé autorské souznění s básníkem Pavlem Šrutem a skladatelem Petrem Skoumalem. Šťastné období vyvrcholilo vynikajícím albem Kolej Yesterday (1984). Hned zkraje devadesátých let opustil dráhu profesionálního zpěváka a pustil se do politiky nejprve jako poslanec, později jako náměstek ministra kultury V letech 1998–2000 byl ředitelem společnosti Praha 2000 - Evropské město kultury. Od roku 2002 byl členem Rady Českého rozhlasu a od roku 2004 jejím předsedou. V letech 1998–1999 připravoval a moderoval pro televizi Prima politickou talk show Nic ve zlým, od roku 1999 má v České televizi pořad Krásný ztráty, který již politickou orientaci daleko přesahuje. Během posledních let koncertoval Michal Prokop spíše sporadicky, a to ve dvou projektech: jednak v akustickém triu s kytaristou Lubošem Andrštem a houslistou Janem Hrubým, jednak s širší skupinou Friends. Jeho CD s názvem Poprvé naposled se stalo základem koncertu v pražské Lucerně.