Scéna.cz 

Kouzelná flétna v režii tandemu SKUTR

Čtvrtou – a poslední velkou – premiérou letošní sezony v Divadle v Dlouhé bude 26. května 2022 od 19:00 hod Kouzelná flétna Emanuela Schikanedra a Wolfganga Amadea Mozarta v úpravě a režii tandemu SKUTR. Je to zároveň poslední inscenace Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského ve funkcích členů uměleckého vedení Divadla v Dlouhé.

Přístup k uvedení Mozartovy opery v činoherním divadle osvětluje Lukáš Trpišovský: „Kouzelná flétna je singspiel, čili hra se zpěvy, kdy jsou mluvené scény prokládány áriemi, nebo jak my raději říkáme písněmi. Sázíme na to, že celá inscenace bude svým způsobem naivně kouzelná, a to včetně našeho zpívání. Nemůžete předpokládat operní výkony, ale to snad nikdo, kdo přijde do Divadla v Dlouhé, nečeká. Náš stálý tým, tj. scénografa Jakuba Kopeckého a kostýmní výtvarnici Simonu Rybákovou jsme doplnili o nového spolupracovníka, hudebníka Matěje Kroupu. Ten už má jedno nastudování Kouzelné flétny činoherci za sebou, a to v Dejvickém divadle v režii Miroslava Krobota. Pro naši inscenaci vytvořil novou hudební úpravu pro čtyřčlenný orchestr, který bude každé představení doprovázet živě z orchestřiště. Orchestr tvoří hráči na klavír, housle, violoncello a samozřejmě flétnu (i když náš Tamino Ondřej Rychlý se naučil velmi dobře hrát ne sice na příčnou, ale na zobcovou flétnu). Každý z herců se se svým partem potýká jinak, někomu jsme hledali vhodnou tóninu, někdo klade důraz hlavně na herecký výraz.“ K překvapivému obsazení postavy Královny noci Lukáš Trpišovský říká: „Jakmile se nasadí Kouzelná flétna, zazní dotaz, kdo bude zpívat Královnu noci. My jsme tuto otázku ve vztahu k dámské šatně vyřešili opravdu šalamounsky, když jsme Královnu noci dali Janu Sklenářovi. Ten už od ledna jezdí do Brna za svým profesorem zpěvu a společně hledají hlasovou polohu, kterou se vyrovná s rozsahem přes dvě oktávy.“

K celkovému pojetí pak Lukáš Trpišovský dodává: „Svět Kouzelné flétny je skutečně bizarní, na jednu stranu je to naivní, pohádkový příběh, ale na druhou stranu se do něj díky Mozartovi dostávají opravdové emoce. V opeře se naivita do značné míry schová už tím, že se hraje obvykle v originále, takže pokud někdo není výborný němčinář, tak vidí jen to, co mu připravili inscenátoři, a nevnímá trochu rychlou rukou napsané dialogy. My používáme český překlad, v němž jsou všechny naivity vidět, ale zase na druhou stranu je všemu rozumět. Vycházíme z posledního moderního překladu, který je určen ke zpěvu, a to je překlad Karla Krause a Jiřího Gruši. Tento překlad se uvádí často, ale většinou jen pod jménem Karla Krause, protože v 70. letech, kdy vznikl, byl Jiří Gruša politicky nepohodlný. Z nedávných výzkumů pozůstalosti Karla Krause vyplývá, že Jiří Gruša byl velmi významným spoluautorem tohoto překladu, a my jsme možná první, kdo uvádí oba překladatele.“

Hrají Ondřej Rychlý, Sára Venclovská, Miroslav Zavičár, Klára Oltová, Tomáš Turek, Jan Sklenář, Martin Matejka, Marie Poulová, Marie Turková, Magdalena Zimová a orchestr pod vedením Matěje Kroupy.