Scéna.cz 

Vlasta Chramostová – 95 let

Paralelní portrét
Vynikající herečka a signatářka Charty 77 Vlasta Chramostová, od jejíhož narození dnes uplynulo 95 let, se ohlíží se svým životním partnerem, kameramanem Stanislavem Milotou, za životem poznamenaným paradoxy našich poválečných dějin (2005). Scénář a režie J. Brabec. Žádná naše herecká osobnost svým údělem i uměním neodrážela pohnuté osudy naší republiky v posledních desetiletích tak jako Vlasta Chramostová (*17. 11. 1927 – †6. 10. 2019). A asi se najde málokdo, kdo by dokázal o zmarněné kariéře a bezpočtu hořkých zklamání vyprávět s takovou mírou sebekritiky i jiskřivého nadhledu, jako ona. Jako studentka musela v období protektorátu opustit konzervatoř a obětovat hereckou průpravu fyzické práci během totálního nasazení. Nicméně se dočkala zadostiučinění, jelikož o nadanou dívku projevilo hned po válce zájem brněnské Národní divadlo a od roku 1950 byla v trvalém angažmá Divadla na Vinohradech, tehdejšího Divadla československé armády. V té době měla před sebou skutečnou kariéru jako mladá, energická a talentovaná dívka. A přesně takové potřeboval československý film, jenž udělal rychlý proces s filmovými hvězdami. Kvůli vysokým ambicím a okouzlení světem kolem filmové kamery nebylo u Vlasty místo pro reflexi rolí ve filmech oslavujících nové pořádky a rovněž se neubránila mefistofelským pokušením ze strany režimu. Soukromá tragédie na nějaký čas odpoutala herečku od jeviště a filmového plátna, vrátila se však v polovině šedesátých let a dočkala se od režisérů celé řady pozoruhodných rolí. Vrcholem štafety úspěchů bylo sugestivní ztvárnění paní Kopfrkinglové v temném snímku Juraje Herze Spalovač mrtvol. Posledním pohledem této tragické postavy do kamery se Vlasta Chramostová v podstatě loučila s filmem na dlouhých dvacet let. Po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy společně s manželem Stanislavem Milotou zachycují dění v ulicích Prahy a jako jediní dobrovolní dokumentaristé zaznamenávají i průběh nelegálního sjezdu reformních komunistů. V následujících měsících herečka vystupuje ze strany a odchází z Divadla na Vinohradech na protest za odvolání jeho ředitele Františka Pavlíčka. Ještě několik let dostává příležitostné role na jiných scénách a v televizních inscenacích, ale roku 1973 je definitivně rozhodnuto o jejím zákazu veřejného vystupování. Vlasta Chramostová si cestu k věrnému publiku nachází díky bytovému divadlu, které organizovala se svým manželem v rámci disidentské činnosti chartistů, mezi něž oba patřili. V osmdesátých letech však tlak StB znemožnil i domácí představení a Vlasta Chramostová se Stanislavem Milotou tráví většinu času mimo Prahu jako výrobci lamp.
S revolučními událostmi 1989 se oba dočkali rehabilitace a Vlasta angažmá v Národním divadle. Zde také po dvou desetiletích ukončila symbolicky svou hereckou kariéru v divadelní hře Václava Havla Odcházení a v její následné filmové adaptaci. Portrét bytostné herečky s nesmírným charismatem, jež by se dnes dožila 95 let, i obraz jejího bouřlivého a přitom skálopevného manželského soužití, v němž nechybělo místo pro humorné eskapády, natočil v roce 2005 režisér a kameraman Jaroslav Brabec.
Vysílání: 17.11., 16.35 hod., ČT2

Námluvy
Vlasta Chramostová, která by se v těchto dnech dožila 95 let, v televizním zpracování slavné povídky A. P. Čechova (1961). Dále hrají J. Pivec a L. Pešek. Kamera J. Roth. Scénář a režie M. Frič. Na námluvy ke statkáři se dostaví jeho soused. Rád by si vzal za ženu jeho dceru. Než ji ale nápadník osloví s nabídkou, rozhovoří se o svém majetku, do něhož patří i Volí loučky. Nastávající nevěsta však opáčí, že každý ví, že Volí loučky patří jim. Hádka vyvrcholí urážkami a odchodem nápadníka. Když se však žena dozví, že právě přišla o ženicha, nutí otce, aby se muž vrátil. Sotva se však nápadník vrátí, dojde k další rozepři, tentokrát o kvalitu psa... Komediální miniatura režiséra M. Friče z roku 1961 vznikla podle předlohy A. P. Čechova. Můžete se těšit na skvělé herecké výkony Jana Pivce (otec), Ladislava Peška (nápadník) a Vlasty Chramostová (dcera).
Vysílání: 15.11., 09.45 hod., ČT3
Opakování: 21.11., ČT3

Herci a písničky
Každý si zpívá tu svou (1961). Účinkují: I. Kačírková, V. Chramostová, M. Kopecký, J Bek, L. Lipský a další. Kamera V. Opletal. Scénář a režie E. Sadková. Herečka Irena Kačírková zpívá píseň ze hry Bertolda Brechta Žebrácká opera, Vlasta Chramostová a Miloš Kopecký přednášejí písně z divadelního představení Bubny a trumpety, k němuž scénickou hudbu napsal Ladislav Simon (uvedlo Divadlo na Vinohradech v roce 1959), Josef Bek interpretuje písničku Yvese Montanda „Má dvacet let a srdce na dlani“. V hudebním pořadu také zazní píseň autorské dvojice Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Bolí mě hlava a melodický popěvek básníka Josefa Kainara Mrtvý vrabec.
Vysílání: 18.11., 11.15 hod., ČT3

Vlasta Chramostová pohledem Olgy Sommerové
Vzpomínka na českou herečku, signatářku Charty 77 a dlouholetou členku činohry Národního divadla, od jejíhož narození uplynulo 95 let (2001). Režie O. Sommerová. Jedinečná a charismatická herečka Vlasta Chramostová (*17. 11. 1996 – †6. 10. 2019), jejíž výročí narození si v těchto dnech připomínáme, prožila ve třech čtvrtinách 20. století tři životy: divadelní, disidentský a život návratů. Její mimořádně dramatický osobní život byl totiž neustále ovlivňován dějinami této země. Ve filmu mluví o svých láskách k mužům i divadlu, o osobní tragédii – smrti svého jediného syna, který zahynul při autohavárii, o podpisu spolupráce s STB, o podpisu Charty 77, o životě disidentky a herečky bez prken, která znamenají svět. S neuvěřitelnou silou se dokázala prát s nepřízní osudy a se stejnou energií vstupovala do svých postav, jež patří k nejpůsobivějším hereckým kreacím našeho soudobého divadla.
Vysílání: 18.11., 22.50 hod., ČT art
Opakování: 22.11., ČT art