Scéna.cz 

Zemřel literární kritik Milan Jungmann

(18. ledna 1922 – 27. ledna 2012)
V úctyhodném věku odešel do literárního nebe kritik a překladatel Milan Jungmann. S jeho jménem je spojena existence Literárních novin až do jejich zrušení v roce 1969. Přes zákaz publikování byl jedním z kritiků, kteří bedlivě sledovali českou literaturu ve všech podobách – od té oficiální až po ineditní a exilovou. Až po roce 1989 mohl znovu působit veřejně, zasloužil se o založení Obce spisovatelů, jejíž byl místopředsedou a po dvě volební období i předsedou. Za svou literárně kritickou práci byl oceněn několika vyznamenáními - byl laureátem Ceny F. X. Šaldy, držitelem Ceny Toma Stopparda a Ceny Nadace Český literární fond.

Milan Jungmann se narodil v Hořanech na Mostecku v hornické rodině. V roce 1938 – po zabrání Sudet – se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium, knihovnickou školu a poté na Filozofické fakulutě UK slovanské literatury, filozofii a estetiku. Na počátku 50.let se se stal redaktorem časopisu Praha-Moskva a externím redaktorem české verze časopisu Nová doba, poté byl krátce ředitelem Národní knihovny. Od roku 1955 se stal redaktorem Literárních novin, a v letech 1964-69 jejich šéfredaktorem, až do zrušení tohoto listu. V té době Literární noviny kulturním týdeníkem s nebývalým dosahem (měly náklad přes 120 tisíc výtisků). V 90.letech vydal vzpomínkovou knihu na toto období pod názvem Literárky, můj osud. Politická situace mu nadále nedovolila věnovat se „oficiálně své práci“, byl mj. čističem výloh, ale literaturou se zabýval celý život. Mimo to překládal (jeho překlady vycházely pod cizími jmény) a redigoval ineditní literárně kritický časopis Obsah., v němž zároveň publikoval své kritiky. V letech 1990-1994 zastával funkci předsedy Obce spisovatelů.
Milan Jungmann byl autorem množství literárních kritik, teoretických statí a úvah o literatuře, které vyšly ve výborech Obléhání Tróje (1969), Cesty a rozcestí (Londýn 1988), Průhledy do české prózy (1990), O Josefu Škvoreckém (1993) či V obklíčení příběhů. Překládal z ruštiny (Athéňanku Thais Ivana Jefremova, Strmou cestu Jevgenije Ginsburgové či Modlitbu za Černobyl Světlany Aleksijevičové).