Scéna.cz 

Výtvarné tipy ČT na 18. týden

Postřehy odjinud: Itálie očima Milana Fridricha - Florencie, perla renesance (Vysílání: 30.04., 05.20 hod., ČT1)
V dalším dílu Postřehů odjinud navštívíme Florencii. Město, které si prožilo svou hvězdnou hodinu nebo spíš tři století trvající nájezd špičkových malířů, sochařů a architektů s tvůrčí silou, jež nemá v historii obdoby. Michelangelo, Donatello, Botticelli, Brunelleschi a Leonardo da Vinci jsou nehasnoucí celebrity. Vždyť i nejslavnější obraz všech dob - Mona Lisa - má co do činění s Florencií. Právě tady da Vinci tři roky maloval místní dámu a hledal to nejlepší světlo pro její výraz. Dokonce principál světového malířství 20. století Pablo Picasso tvrdil, že italská renesance dosáhla absolutního vrcholu v zobrazování člověka. A aby toho nebylo málo - ve Florencii žil před sedmi sty lety Dante Alighieri - jehož Božská komedie patří dodnes mezi skvosty světové literatury. A byla to zase Florencie, která o 150 let později inspirovala k práci Niccola Machiavelliho - autora hojně čtené příručky k bezcharakternímu vládnutí s názvem Vladař. Ale do Florencie se nejezdí jen kvůli slovům...

Zlatá brána (Vysílání: 01.05., 16.00 hod., ČT2)
Historie mozaiky Zlatá brána na Pražském Hradě začíná ve 14. století. V té době Karel IV. inspiroval stavitele Chrámu svatého Víta k dílu, které nemá obdoby na sever od Alp. Během staletí mozaika prošla několika opravami. Té poslední, v době kdy vzácné dílo bylo již v kritickém stavu, se ujali specialisté z Gettyho konzervačního institutu v Los Angeles. Díky jejich odborné a finanční pomoci mohou návštěvníci Pražského hradu vidět svatovítskou mozaiku v podobě, jakou ji dali italští umělci před staletími.
Dokumentární pořad Jana Boňka vypráví nejen o historii této památky a dobovém pozadí jejího vzniku. Popisuje i u nás ojedinělý způsob obnovy mozaiky, za použití nejmodernější techniky. Díky americkým odborníkům památka zazářila v celé své kráse v říjnu 1998, kdy byla renovace dokončena.

Vokolek (Vysílání: 01.05., 04.25 hod., ČT2)
Filmový portrét pardubického rodáka Vojmíra Vokolka, grafika, malíře fresek, sochaře a básníka ukazuje nelehkou cestu umělce, směřujícího k prapodstatě uměleckého vyjádření. Jeho tvorba, která je známa jen poměrně úzkému okruhu lidí, se setkává již po dlouhá léta s nepochopením.
Mnohé Vokolkovy výtvory již zanikly, grafiky byly rozdány, fresky ničí vlhkost a lhostejnost farníků i církve, dřevěné objekty požírá červotoč. Tvorba Vojmíra Vokolka je však záznamem úporného hledání prapodstaty a umělec sám ponechal již dávno své dílo jeho vlastnímu osudu.