Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vladimír Franz: Z oblasti umění by neměla vymizet hravost.

autor: archiv

Symbolické ukončení výstavy Sculpture Grande jednominutovou sochou, která bude okamžitě zničena se uskuteční v úterý 26. září 2006 v 18:00 hodin. Jen málokterá výstava dokáže oslovit návštěvníky s takovou razancí. Dialog s veřejností stejně jako dialog mezi uměním a městem jsou hlavním cílem projektu Sculpture Grande. Jeho 4. ročník proběhl v letošním roce opět na nejznámějším a nejnavštěvovanějším náměstí České republiky a blíží se do finále. Obří sochy se brzy s Prahou rozloučí.
Důstojnou tečkou za letošním mezinárodním festivalem velkorozměrových soch totiž bude setkání s výjimečnou osobou českého umění Vladimírem Franzem. Ten během dvou dnů vystaví v horní části Václavského náměstí z třiceti tun písku objekt nazvaný Republika slaví narozeniny a během slavnostního zakončení v úterý 26. září v 18:00 hodin bude objekt zničen. Rozmetá jej totiž taneční skupina DUWA – Dance contemporary group svým tancem v doprovodu hudby Vladimíra Franze.

Jaký vzkaz posíláte veřejnosti svým dílem, co má představovat a jak by jste ho charakterizoval?
Vznikne jakási říše z písku, taková krajina snění, jako si Tolkien vymyslel v Středozemi. Centrem bude věž, která je něco mezi dortem a Babylonskou věží symbolizující prvek oslavy, ale taky změtení názorů. Okolo centrálního objektu vznikne několik hradů. Jde o vztah země, krajiny, historie, ale i návrat do dětství, kdy si člověk vymýšlí různé fantastické světy.
Prvek hravosti bude zdůrazněn přidanými předměty – květinami, hračkami. Jde o připomenutí skutečnosti, že by z oblasti umění neměla vymizet hravost. Písek jakožto materiál symbolizuje pomíjivost, dočasnost našeho konání, ale zároveň jde při tvorbě o kontakt člověk – země. Při tvorbě mi pomohou studenti scénografie brněnské FAMU a JAMU.

Co pro Vás znamená Václavské náměstí? Čím je pro vás jako umělce tento prostor zajímavý?
Václavské náměstí pro mě znamená střed tepu Prahy. Zároveň je na něm vidět určité omezení. Není to totiž pravé náměstí, ale jakýsi vyseknutý kus pařížského bulváru.

Co je pro vás vůbec současné umění? Jaké v něm vidíte tendence a jak se vám líbí?
Současné umění se po intenzívním hledačství a analýze 20. století vrací znovu k nejrůznějším syntézám. Umění chápu jakožto projev tvůrcova názoru na svět provedený určitou formou a způsobem v určitém materiálu. Vzhledem k tomu, že jednotný názorový základ - víra a podobně - je v evropské a americké civilizaci destabilizován a otřesen, připadá mi projev většiny mistrů renesance či baroka pro dnešek daleko aktuálnější a soudobější než cokoli z 20. nebo 21. století.

Co vás v umění konkrétně zajímá? Co naopak přivádí do rozpaků?
Německá malba posledních 30 let. Důslednost, důkladnost, poctivost a pevně rozvinutý hutný základ a historická kontinuálnost tak jako například u starých Číňanu. Není rozdíl mezi Grünewaldem, Noldem a Kiefrem.
Do rozpaků mne přivádí smazáni identity a kořeny tvůrců, ztráta manuality v umění a nahrazení osobního vkladu řídkostí, vydávanou za nestrannou objektivitu. Je jedno zda to vytvořil Korejec, Řek, Uruguayec či Marťan.

25.9.2006 13:09:09 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (2), Noc kostelů/ Víra (1), Výstavy (1), Z éteru (4), Zprávy (2)

reklama