Scéna.cz 

Dobrodružné divadelní začátky režiséra Petera Brooka

Divadlení ústav vydal knihu vzpomínek režiséra Petera Brooka - Nitky času. Další publikací je Divadelní revue 3/4. Třetí číslo 15. ročníku teatrologického čtvrtletníku otevírá stať šéfredaktora Vladimíra Justa o korupci slova a o alibismu expertního jazyka v dramatice Václava Havla.
Klíčová osobnost poválečného světového divadla, režisér Peter Brook, vzpomíná ve svých pamětech na události, které určovaly jeho uměleckou dráhu - od šťastného dětství v rodině ruských emigrantů, přes dobrodružné divadelní i filmařské začátky ve válečném Londýně, ohromující rané úspěchy na poli operní i shakespearovské režie, až k experimentům, k nimž ho v šedesátých a sedmdesátých letech přivedla jeho neumdlévající touha dobrat se nejhlubších kořenů divadla. V knize nechybí vzpomínky na setkání (ale i tvůrčí střety) s velkými osobnostmi poválečného evropského divadla (např. se S. Dalím, L.Olivierem, G. Jacksonovou, J. Moreauovou). Nejcennějším na Brookově autoportrétu je však sám pokus o záznam vlastní vnitřní cesty hledajícího umělce.

Divadelní revue obsahuje mimo jiné studie a recenze. Rubrika Přečetli jsme pro vás tentokrát informuje o desátém ročníku italského teatrologického časopisu Drammaturgia, pravidelná Divadelní encyklopedie přináší pět nových hesel (převážně ředitelů) z málo zpracované oblasti pražského německého divadla.
Studie s názvem Příspěvek k jazyku experanto aneb Dramatické neosoby Václava Havla se ideově i terminologicky opírá zejména o myšlení filosofa Josefa Šafaříka, jednoho z "guru" Havlovy dramatiky i esejistiky. Stať byla původně psána pro programovou brožuru ND Praha k inscenaci Havlova Pokoušení (květen 2004), ale jelikož z ní vyšlo pouze cca třetinové torzo, tiskneme ji v plném rozsahu.- S V.Havlem bytostně souvisí i stať Martiny Břeňové Solidarita s Ferdinandem Vaňkem, která připomíná dramatické pásmo Vaněk hledá svého autora, jež se stalo v červenci 1982 ve francouzském Avignonu součástí Noci pro Václava Havla - aktu solidarity s vězněným dramatikem. Akce se autorsky zúčastnili mj. významní tvůrci světového divadla (Arthur Miller, Samuel Beckett, Ariane Mnouchkine aj.), podpořil ji francouzský ministr kultury Jaques Lang atd. - K Havlově generaci, jež vstoupila do povědomí české i světové kultury v šedesátých letech, patří nepochybně i dramatik, režisér a spoluzakladatel pražského Činoherního klubu Ladislav Smoček. Mladá absolventka divadelní vědy Klára Procházková však napsala studii o autorské a režijní tvorbě L.Smočka v letech, jež slavné éře předcházejí, tj. hluboko před rokem 1965. Objevná stať s názvem Ladislav Smoček neznámý přináší překvapivé poznatky o pozoruhodné jednotě Smočkova uměleckého vidění v padesátých i šedesátých (a pozdějších) letech. Zejména ve svém brněnském období (Divadlo Julia Fučíka) , ale už i předtím, režisér i autor Smoček předjímá témata a postupy, jež jej později proslavily v Činoherním klubu (mýtus přírody, úcta k detailu, smysl pro prudkou groteskní nadsázku). - Další studie se v tomto čísle vztahují nejen k českým, ale i k zahraničním kontextům divadla. Jsou to jak texty historické (Roman Vašek: K jednomu opomíjenému prvenství - málokdo dnes ví, že světová premiéra Prokofjevova baletu Romeo a Julie se v r. 1938 konala v Brně), tak teoretické, nově přeložené Janem Hyvnarem (Irena Slawińska: Teorie reality a divadelní znak; Jerzy Got: Virtuóznictví a kult herce v polském divadle 19. století). - Rubrika Rozhledy přináší např. recenzi Ljuby Klosové práce Markéty Trávníčkové o Prozatímním divadle, značně polemický pohled Vlasty Smolákové na způsob, jakým Pavel Klein zpracoval téma symbolismu na scéně MCHAT, kritický je i postoj Věry Velemanové k Lachově slovenské monografii o Ladislavu Vychodilovi. - - Číslo zakončují v rubrice Dokumenty - texty - materiály příspěvky, pronesené na nedávné konferenci ke 100. výročí narození významného českého režiséra (též pedagoga a teoretika) Jiřího Frejky. Autory vesměs nových, netradičních postřehů o Frejkovy jsou Jan Císař, Karel Kraus, Jiří Hilmera, Jiří Hraše, Ladislava Petišková a Andrea Jochmanová.