Scéna.cz 

Pašijové hry ze Zbraslavi

Na Květnou neděli 20. března 2016 mohli návštěvníci pražské katedrály sv. Víta opět zažít velikonoční Ježíšův příběh v podobě pašijových her, v pokračování tradice, která zde byla nově zahájena již minulý rok, jak jsme na portále Scena.cz informovali zde. Letos to byly „Pašije velkopáteční“ na základě lidových her z Vlastiboře, Vamberka a Železného Brodu a sehráli je amatérští herci ze Zbraslavi v režii Oldřicha Vlčka.

V lavicích pohodlně usazení diváci byli nejdříve vyrušeni ze svého klidu a vyzváni ke vstupu do ústředního prostoru v křížení hlavní lodi a transeptu. Na rozdíl od běžně využívané dispozice, kdy pouze přihlížejí dění na jevišti, se tentokrát zapojili do hry a stali se „jeruzalémským lidem“, který se na událostech mohl přímo podílet.
Jednotlivé scény se odehrávaly na čtyřech pódiích obklopujících „jeruzalémské náměstí“ nebo přímo mezi davem, kudy se herci přesunovali na svá stanoviště. Nám běžným smrtelníkům tak bylo dopřáno, spatřit tváří v tvář „Ježíše Krista“, případně se ho i dotknout, oživit si všechny ty, kteří v oněch událostech zastávali pozitivní či negativní role. Z blízka lze sledovat proměnu a dojetí Marie Magdalény po Ježíšových slovech, chce se napomenout vedle stojícího Jidáše, aby se vzpamatoval, zabránit židovským zřízencům a vojenské stráži, aby trápili Krista. Tato „autentická přítomnost“ ruší pocit odtažitosti, pocit čehosi dávno minulého. Vypustíme-li racionální ostražitost, pak není čas ani důvod všímat si a rozlišovat herecké výkony (např. v roli Marie, Ježíšovy matky, vystoupila Simona Postlerová a jako Pilát Pontský Alois Švehlík), zůstává jen přímý prožitek naléhavosti, dotýkající se snad každého.

V duchu lidových her vystupují tu další postavy, které se povětšinou v evangeliu nevyskytují – hlasatel, který z varhanní kruchty oznamuje další běh věcí, a dva aktéři, kteří jsou nejvýraznějšími protihráči Ježíše – ďábel a všudypřítomná smrtka s kosou. Prochází mezi shromážděnými vědoma si své moci, objevuje se nečekaně hned tu a tam a nikdo jí nemůže vzdorovat.
Představení probíhá v různých směrech od středu, to nejpodstatnější se však děje v hlavní ose směrem k centrálnímu ještě zakrytému oltáři. Tam je prostřeno pro poslední večeři, tam je Golgota a na ní vztyčen Ukřižovaný. V pašijích Velkopátečních má poslední slovo smrt a máchnutím kosou zakončuje drama, na jehož neuvěřitelný zvrat je třeba vyčkat do třetího dne.