Scéna.cz 

Apoteóza Jiřího Davida v Benátkách

Pavilon České a Slovenské republiky na 56. Mezinárodní výstavě umění La Biennale di Venezia představí veřejnosti od 9. května instalaci Jiřího Davida Apoteóza. Ideově vychází Davidovo specifické dílo z monumentálního obrazu Apoteóza „Slovanstvo pro lidstvo!", součásti Muchova cyklu Slovanská epopej. Výstavu připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci se Slovenskou národní galerií v Bratislavě.

Jiří David dílo Alfonse Muchy, které tematizuje heroickou ságu historie Čechů a Slovanů, reinterpretuje a přistupuje k němu z pozice současného autora se smyslem pro kritickou analýzu. Davidova černobílá verze Apoteózy je aktem dekonstrukce, která rafinovaně umocňuje zásah do jednotlivých částí kompozice díla formou apokryfů. Instalace dává impuls ke kritickému uvažování o celé řadě závažných politických, ekonomických, socio-kulturních, filozofických a sociologických otázek, které referují o minulosti a současnosti světa v širších relacích, kde se prolínají lokální a globální problémy.
Pointou instalace je aktivní zapojení diváka, kterému David poskytuje celou škálu zajímavých mentálních, emocionálních a vizuálních zážitků. Jejím ohniskem je koridor, kde se divák-aktér setkává s reinterpretovaným obrazem Apoteózy. Ten se v instalaci odráží v zrcadlové stěně, díky čemuž se divák stává v daném okamžiku pomíjivou součástí díla. „Instalace motivuje diváka zamýšlet se nad geopolitickými a sociálně-kulturními otázkami v časové ose více než jednoho století. Apoteóza Jiřího Davida klade otázky související s přehodnocením významů pojmů, jako jsou domov, vlast, národ, stát, slovanství či historie Čechů,“ říká kurátorka Katarína Rusnáková.
Výstavu doplní knižní publikace s názvem Apoteóza, apokalypsa, apokryf: zbožštěné národy, zbožštěné umění, která je koncipována jako interdisciplinární čítanka textů inspirovaných uměleckým projektem Jiřího Davida. Autory pěti vybraných esejů jsou významní evropští a američtí filosofové, sociologové a historici Jacques Rancière, Zygmunt Bauman, Peter Sloterdijk, Timothy Snyder a Susan Buck-Morss. Dalších sedm esejů a studií pochází od předních autorů z Čech, Makedonie a Slovenska – Jiří Přibáň, Václav Bělohradský, Miroslav Petříček, Karel Srp, Milena Slavická, Suzana Milevska a Katarína Rusnáková. Rozmanité texty se soustředí na historická, filosofická, estetická, umělecká, sociální a politická témata rezonující s klíčovými významy Davidovi expozice.

Jiří David (1956) je jedním z nejvýraznějších představitelů současného českého vizuálního umění, který se stal známým díky své různorodé a bohaté tvorbě nejen doma, ale i na mezinárodní scéně. Jeho tvůrčími oblastmi jsou malba a intermediální umění – fotografie, instalace a díla ve veřejném prostoru. Davidův autorský přístup se vyznačuje vysokou mírou osobní angažovanosti s ambicí podat víceznačnou zprávu o aktuálních socio-kulturních a politických problémech doby. Je typem autora, který se snaží vytrvale hledat invenční a novátorské vizuální řešení a svými díly neustále klást kritické otázky, čímž napomáhá divákům k lepší orientaci v dnešním komplikovaném světě. David pravidelně vystavuje v České republice i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách mnoha prestižních tuzemských i mezinárodních institucí (např. Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Ludwig Múzeum-Museum of Contemporary Art in Budapest, Museum of Moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien, The Art Institute of Chicago a další).