Scéna.cz 

Rituály smrti z výstavního cyklu Smrt

Národní muzeum zahajuje výstavu RITUÁLY SMRTI z výstavního cyklu Smrt. Nová výstava v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur představuje různé podoby smrti a rozličný přístup k tomuto fenoménu v mimoevropském prostředí a nabízí srovnání napříč nejrůznějšími kulturními kontexty v časovém období od starověku až po současnost. Mezi vystavenými vzácnými exponáty vynikají preparované lidské hlavy zvané tsantsy z Ekvádoru, lebka předka domodelovaná hlínou a zdobená lasturami z Nové Guinee, japonská plastika stařeny sedící u řeky Zapomnění nebo indická malba obřadu Satí, rituálního sebeupálení vdovy na pohřební hranici manžela. Výstavu mohou návštěvníci zhlédnout do 20. září 2015.

„Je fascinující, jak ke smrti a odchodu blízkých přistupuje každá kultura odlišně. Po výstavách Smrt kmotřička v Českém muzeu hudby a Onen svět v Národopisném muzeu – Musaionu, které jsou zaměřeny na českou tradici a umění, odhaluje nová výstava v Náprstkově muzeu nám velmi vzdálené a někdy až těžko pochopitelné zvyky mimoevropských civilizací,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Jak lidé v různých částech světa vnímají smrt? Jak zacházejí se zemřelými? Jak si představují onen svět a jeho bohy? Výstava se zabývá fenoménem smrti napříč kontinenty a společenskými i kulturními systémy. Návštěvníkům představí vážné i rozverné pohřební rituály z Číny, Egypta, Indonésie, Oceánie, Mexika, Japonska i Subsaharské Afriky a ukáže, jak se liší od těch našich.
„Ve třech výstavních sálech je vystaveno přes dvě stě jedinečných exponátů. Z předmětů, které autorky z bohatých sbírek Náprstkova muzea vybraly, jsem přímo unesena. Tato výstava opět dokládá tvrzení kolegů z evropských etnologických muzei, že v Náprstkově muzeu se nacházejí opravdové skvosty,“ říká ředitelka Náprstkova muzea Eva Dittertová.

Výstava Rituály smrti sleduje tři rituální okruhy. V části výstavy nazvané Odloučení je pozornost věnována bohům spojovaným v různých náboženstvích s umíráním a smrtí, odlišným způsobům rozloučení se s mrtvým i formám smutku. Kromě smrti „přirozené“ je zohledněna i smrt tragická. O smrti v boji a zacházení se zabitými nepřáteli vypovídají na výstavě například preparované lidské hlavy neboli tsantsy, které vyráběli bojovníci skupiny Jíbaro žijící v amazonském pralese v Ekvádoru a Peru.
Návštěvníci se dozvědí také zajímavosti spojené s přechodem ze světa živých do světa mrtvých. Ústředním tématem tohoto procesu je zacházení s tělem před pohřbem, vlastní pohřeb, pohřební rituály. Ve výstavě jsou tak k vidění například lebky předků ze Šalamounských ostrovů, rakev s mumií i mumiová maska z Egypta, hrobové figurky a funerální nádobí z Mexika.
Výstava neopomíjí ani samotnou říši mrtvých. Zvláštní pozornost je věnována podobám podsvětí a dalších zádušních krajů, formám návratu k pozůstalým a vtělování se do osob a předmětů čili reinkarnaci. Všímá si i projevování úcty mrtvým předkům. Návštěvníci výstavy si mohou prohlédnout mimo jiné i zlatý polychromovaný domácí oltář s plastikou stařeny hlídající vstup do podsvětí z Japonska, přes 4 000 let starou sochu prince Neserkauhora z Egypta nebo kostýmovanou masku pro vtělení předka z Nové Guinee.

Připraven je i kreativní ateliér s tvůrčími tematickými aktivitami, které jsou přizpůsobeny různým věkovým skupinám. Nejmenší návštěvníci si mohou vytvořit vlastní životní příběh, sestavit rodokmen nebo procestovat celý svět s přátelským duchem. Ve výtvarných dílnách si zájemci vyrobí mexické cukrové lebky a další předměty vztahující se k mexickým oslavám Dne mrtvých. Zhotovit si mohou i japonské talismany související s rituály smrti nebo dětské masky strašidelných čertíků, které se používají v japonských dětských divadelních představeních.