Scéna.cz 

Šumné stopy v Argentině

Z Balkánu se režisér Radovan Lipus a architekt David Vávra vydali hledat Šumné stopy významných architektů českého původu na opačnou stranu zeměkoule až do Argentiny. Našlit tam vedle staveb i spoustu dalších zajímavostí, které si přímo říkaly o to, aby byly sděleny. Původní záměr tak nabývá na košatosti, rozrůstá se, přesahuje do historie, politiky, ekonomiky, etnografie a gastronomie - zasvěcené komentáře o architektuře se střídají s politickými "analýzami" a záběry na demonstrace a politické plakáty, doplněné poznámkami o historii české komunity, vývoji dopravní infrastruktury nebo chuti steaků a argentinského vína a fotbale. Výsledkem je zábavná a pestrá "cestovní encyklopedie", která ovšem "nepohorší ani odborníky".

V první z pěti dílů pod titulem Buenos días uvádí "gaucho" David Vávra diváky do země přesně tak, jak si ji zde ve střední Evropě představujeme my všichni, kteří tam nikdy nebyli - nekonečné pampy se stády dobytka produkujícího bezkonkurenční steaky. Argentina je ovšem také země gigantických městských konglomerací s pozoruhodnou architekturou, na jejíž podobě se podílely i hledané osoby s českými kořeny.
Tak např. před druhou světovou válkou pracoval v Buenos Aires jako státní urbanista Františel Holoubek, který má zásluhu na vybudování systému tříproudových dálnic, mezi nimiž jsou vysázeny keře a stromy a jízda po dálnici tak probíhá v příjemném prostředí nekonečného parku i když je to uprostřed velkoměsta.

Argentina byla původně zemí železnic - má proto ty nejlepší podmínky - rozlehlé rovinaté plochy - a právě kolem železnice a nádraží vyrůstala nová města. (V současnosti je však vládní preferencí automobilová přeprava takže tisícikilometrová síť byla prakticky zlikvidována - nesmyslné zásahy se nedějí jenom u nás). Po dálnici vyrazil také český filmový štáb na sever do provincie Chaco, kde žije největší počet obyvatel původem z českých zemí.
Česká komunita zahrnuje podle odhadů asi 30 000 osob - je nejpočetnější v Latinské Americe - ale na argentinské poměry je i toto číslo příliš malé, a tak nemá ani status národnostní menšiny. Češi, Moravané a Slováci přicházeli do Argentiny od 19. století, ale největší přistěhovalecká vlna proběhla mezi lety 1922 až 1937.

Centrem "české" oblasti je město s předlouhým názvem - Presidencia Roque Sáenz Peňa - založené "druhou emigrací" - Moravany, kteří sem přišli v roce 1913 z Texasu. Přinesli sebou znalost pěstování bavlny a díky tomuto podnikání se z osady brzy stalo velké a živé středisko. Krajané si postavili budovy pro společenský život, školu, v níž se dnes nachází krajanské muzeum. Vazby na starou vlast dosvědčují i sochy a obrazy TGM, Štefánika a Beneše a udržování živého folkloru - pro televizní publikum zatančil dětský kroužek v krojích a zazpívalo pěvecké sdružení.
V Buenos Aires, kde je také velké nakupení potomků českých emigrantů, dodnes fungují sportovní spolky Sokol nebo klub Sparta. Z mnoha Čechů se staly významné osobnosti nejen ve stavebnictví - např. podnikatel Karla Steuer, který založil u nás síť obchodních domů Teta, poté co uprchl před nacisty do Argentiny, zrealizoval v novém domově řetězec pod stejným názvem - ve španělštině Tia. V architektuře a sportu má dodnes svou váhu jméno Estanislao Kocourek, kterému je věnován čtvrtý díl cyklu. Kocourek se proslavil nejprve jako atlet - v překážkovém běhu se umísťoval na předních místech i na olympijských hrách. Díky účasti na olympiádě v Helsinkách poznal dílo finského architekta Alvara Alty, které poznamenalo celou jeho tvorbu. Ta se vyznačuje podle David Vávry "evropským smyslem pro detail spojeným s jihoamerickou velkorysostí a razancí".

Při stopování architekta Kocourka si flmaři nemohli nechat ujít návštěvu jedné z největších přírodních atrakcí celé Latinské Ameriky - vodopádů Iquacu - Estanislao Kocourek v jejich blízkosti postavil luxusní rekreační středisko s hotelem.
V Buenos Aires, v němž se nachází převážná část Kocourkových realizací, vyprojektoval např. sportovní park s halami Sarmlento, obytnou čtvrt Catalinas, kde mezi šedesátkou věžových domů jsou umístěny přízemní rodinné domy se spoustou zeleně. Jak se v takovém domě bydlí, doložila návštěva u malířky s českými kořeny paní Voldánové.
Kocourkovo projekční studio je podepsáno také pod prvním mrakodrapem v Buenos Aires La Tore Conurban ze sedmdesátých let, na jehož fasádě jsou uplatněny cihly.
Sympatického mladistvě vyhlížejícího Estanislava Kocourka s českými předky spatří diváci přímo v jeho ateliéru. Podle jeho vlastních slov se však jako Čech už necítí... Dodnes se vedle projektování věnuje jachtingu a má za sebou zdolání Atlantického oceánu ve stopách Kryštofa Kolumba.

Dvě části pětidílného argentinského cyklu - Buenos días a Estanislao Kocourek - měli možnost zájemci vidět už v předpremiéře 1. října v divadle na Dobešce, na televizních obrazovkách se objeví 17. října ve 21. 15 na ČT Art