Scéna.cz 

Berta von Suttner

Z velkého plakátu před vchodem do chrámu Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze - a také do výstavní síně Rakouského kulturního fóra - hledí žena, dnes pro mnohé již ne příliš známá osobnost - Berta von Suttner - Kinsky.
Pražská rodačka (9. června 1843), prožila část svého dětství v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Když zemřel její otec hrabě Kinsky, přestěhovala se s matkou k rodině Emila Egona Fürstenberga do Brna, kde se jí dostalo dobrého jazykového vzdělání. Od roku 1856 pobývala u svých příbuzných ve Vídni. V roce 1875 ji poměry donutily přijmout místo vychovatelky v rodině von Suttner.

Vedle čtyř dcer vychovávala a vyučovala jazyky také o sedm let mladšího Arthura von Suttner a výsledkem této výuky byl vzájemný hluboký citový vztah. Baronka von Suttner si ovšem pro syna vyhlédla bohatou partii a Berta dostala výpověď. Rodina jí ještě pomohla nalézt novou práci - stala se sekretářkou Alfréda Nobela v Paříži. Movitý badatel ji zaplatil cestu a hotel v Paříži a Berta nastoupila na dohodnutou pozici. Avšak za nějakou dobu Nobela švédský král povolal zpět do vlasti a Berta se vrátila do Vídně. Athur ji stále miloval, a tak se nakonec vzali.
Po svatbě odjeli manželé na pozvání kněžny Mingrelie na Kavkaz. Athur pracoval jako účetní a Berta vyučovala hru na klavír. Oba při tom psali novinové články pro různé časopisy, ale také literární díla. Zajímali se rovněž o poměry v lazaretech během rusko turecké války v roce 1877, kde začala Berta přemýšlet o nesmyslnosti válečných konfliktů. Manželé napsali šest románů a přeložili Muže v tygří kůži, klasické dílo gruzínské literatury. Po velkém úspěchu se v roce 1885 vrátili do Vídně a usadili se v paláci Suttnerů v Harmannsdorfu.

Berta stále udržovala korespondenci s Nobelem. Mezi lety 1886 až 1888 pobývali manželé Suttnerovi už jako známí žurnalisté v Paříži, kde se stýkali s intelektuály a literáty a také s Nobelem. Společně navštívili salon významných lidí, v němž Berta poprvé uslyšela o mírovém hnutí. Zaujalo ji to tak, že ve Vídni založila roku 1891 Rakouskou mírovou společnost, na níž finanční prostředky poskytl také Alfréd Nobel.
Berta začala psát protiválečné studie, mluvila s vojenskými lékaři, četla jejich reportáže a poté se rozhodla ztvárnit své poznatky v románu Odzbrojte. Její nakladatel román odmítl s odůvodněním, že by byli čtenáři šokováni. Kniha pak vyšla roku 1889 jinde. Její obsah - protimilitaristická argumentace, návrhy mírových řešení - jednání, smírčí soudy - (Berta von Suttner dala podnět k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu 1899), dohody, odzbrojení - oslovil spoustu lidí na celém světě. Román byl přeložen do 12 jazyků, v roce 1896 z podnětu Vojtěcha Náprstka také do češtiny. Bertu nejvíce potěšil obdivný dopis, který ji napsal Nobel.
Antimilitaristická literární činnost i veřejné vystupování z Berty von Suttner učinily spoluzakladatelku pacifistického hnutí.
V roce 1905 obdržela jako první žena Nobelovu cenu míru udělovanou z odkazu Alfréda Nobela za největší přínos lidstvu.

Seznamovat veřejnost se životem a činností této poněkd stranou stojící osobnosti si dala za cíl Společnost Berty von Suttner, jejímž předsedou je profesor Glawischnig, majitel zámku Harmannsdorfu, kde manželé Suttnerovi žili po návratu z Kavkazu. Společnost organizuje různé aktivity sloužící popularizaci Berty von Suttner a nyní se podílí i na nevelké výstavě v Rakouském kulturním fóru v Praze. Jejími autory jsou manželé Brikciovi, kteří představili na dokumentárních fotografiích a citátech z korespondence a děl základní myšlenky velké pacifistky. Výstava se koná u příležitosti stého výročí úmrtí Berty von Suttner 21. června 1914, v předvečer vypuknutí první světové války, kterou předvídala a které se naštěstí již nedožila. Potrvá v Rakouském kulturním fóru v Praze do 31. srpna 2014.