Scéna.cz 

Kolektivní sen - 2X 100 miliónů metrů čtverečních

Českou republiku reprezentuje na 14. bienále architektury v Benátkách, které bylo zahájeno 7. června, vítězný projekt ateliéru Kolmo pod názvem 2x 100 miliónů metrů čtverečních - kolektivní sen.
Čtrnáctý ročník této prestižní události se liší od předešlých let zadáním jednotného tématu pro všechny zúčastněné, za něž hlavní kurátor a jeden z největších světových odborníků v oboru architektury Rem Koolhaas zvolil architekturu velkých obytných celků realizovaných v letech 1914 - 2014.

Martin Hejl, který po několik let pracoval ve studiu Rema Koolhaase, a jeho manželka podrobili zkoumání několik celků, které v uvedené době vznikly v Československu a následně v České a Slovenské republice - tovární město Zlín, sídliště v Ostravě- Porubě, nový Most včetně přesunu gotického kostele, sídliště na Ohradě v Praze, největší středoevropské sídliště Petržalka v Bratislavě a typické polistopadové satelitní městečko Jesenice.
Došli přitom k zajímavému poznatku, že 90 procent veškerých bytů vzniklo u nás za posledních sto let! Tyto údaje zanesli do rozměrné mapy na podlaze výstavného pavilónu v Benátkách, kde z "ptačí perspektivy" - ze stoje- je možné barevně odlišit starou a tuto novou zástavbu v 56 českých a slovenských městech, která celkem zabírá reálnou plochu 2x 100 miliónů metrů čtverečních. Veškeré stavby počínaje Zlínem byly uskutečněny prostřednictvím pouhých osmi prefabrikovaných elementů počínaje od Zlína přes "paneláky" po katalogové domky v Jesenici.
Některé typy obytných domů představují modely v Diagramu evoluce univerzální architektury.
Každému ze stavebních komplexů je věnován jeden velkoformátový banner, v němž jsou naznačeny proměny a vývoj a který je opatřen vysvětlujícím textem, fotografiemi a diagramy. Pozornost věnují tvůrci také historii architektonických ateliérů. Znárodnění a rušení soukromých firem po roce 1948 mělo za následek pozoruhodný jev, kdy z téměř dvanácti tisíců individuálních architektů vznikl řečeno poněkud s nadsázkou jeden z největších projekčních ústavů na světě Stavoprojekt, v němž tyto davy profesionálů pracovaly pro vládu. S uvolněním v šedesátých letech dochází k odštěpování - např. liberecký Sial, aby v době normalizace zase bylo vše zahrnuto pod jednotný státní dohled, kterému učinil konec až převrat v roce 1989, kdy se opět obnovují privátní studia.

Všechny tyto zajímavosti zahrnuli autoři do publikace obohacené o názory známých architektů, kteří se na uvedených projektech podíleli nebo se k nim vyslovují. Česká expozice v Benátkách je koncipována jako neformální prostor, kde se návštěvníci mohou pozastavit, posadit se a začíst se do textů. Před vstupem, nad nímž se rýsuje nápis "Slovacocecco" symbolizující poslední společný majetek Čechů a Slováků, je naaranžováno typické dětské hřiště s prolézačkami a kolotočem z trubek.
Zvláštní postavení ale zaujímá i samotný československý - český pavilón, vybudovaný podle projektu architekta Novotného v roce 1926 a nacházející se v prominentní lokalitě v sousedství výstavních pavilónů Francie, Německa, Británie a Japonska - tedy ve společenství nejvyvinutějších států, mezi něž provorepublikové Československo rovněž patřilo. Odpovědné instituce u nás - speciálně Ministerstvo kultury - si dost dobře neuvědomují přednosti této pozice pro prezentaci České republiky v zahraničí. Pavilon - principiálně s nárokem na památkovou ochranu- nyní v majetku Národní galerie- by velmi nutně potřeboval zásadní opravy, na které ovšem v současnosti nejsou finance...
Ekonomické důvody také rozhodnou o tom, zda benátská expozice bude přenesena po skončení bienále do pražského Veletržního paláce.
Kdokoliv se vydá do Benátek, může zde ovšem navštívit 14. ročník bienále architektury až do 23. listopadu.