Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Radim Špaček o 10. ročníku Festivalu bollywoodského filmu

autor: archiv

Ve dnech 13. - 21.října 2012 se v pražských kinech Světozor a Ponrepo uskuteční už 10. ročník Festivalu bollywoodského filmu. Uměleckého ředitele Radima Špačka jsme se zeptlai na podrobnosti.

Festival Bollywood slaví už deset let. Toho jste se ani nenadáli?
Zpočátku vůbec ne. Původně to měla být jednorázová akce, taková vzpomínka na Indii, s promítáním filmů pro pár kamarádů. Pak jsme to rozšiřovali, rozšiřovali, až se nám to úplně vymklo, a vznikla tahle mega akce. Zároveň jsme si byli vědomi toho, že pokud to nebudeme dělat my, tak to nebude dělat nikdo. A to by nám jako divákům bylo líto.

Je vidět, že divácký potenciál tady je. Máte zmapováno, jací diváci na filmy chodí?
Je to docela různorodé, chodí lidi zvědaví, kteří o tom nic nevědí, lidé - dobrodruzi, co hodně jezdí do Indie, skromná jihoasijský komunita, která žije v Praze, ale překvapivě i starší lidé, kteří viděli pár filmů kdysi dávno, a stále je to zajímá. Je to hodně pestré obecenstvo, ale je nám jasné, že to má své limity. Po deseti letech jsme na ně narazili. Přijde cca 4000 lidí, ale víc už těžko. Pochopitelně, že bychom měli rádi vyprodáno na každé představení, což se daří o víkendech, ale přes týden lidi tolik do kina nechodí. Je to specifická věc, k Bollywoodu patří pozlátko, pompéznost, a my to tady prezentujeme jako artovou věc.

V souvislosti s Bollywoodem jsem narazila na pojem „masala movies“. Můžete vysvětlit, co to je?
Masala v původním slova smyslu znamená směs koření, tady to funguje metaforicky. Ty filmy jsou všehochutí, má to příběh a happy-end, hodně se tam zpívá a tančí, je to hodně barevné a pestré. Takže je to takový pel-mel.Český divák je konzervativní a přesně tohle od Bollywoodu čeká, takže pár takových filmů tam vždycky máme, ale doplňujeme je i filmy experimentálními a dokumenty. V dnešní době je bollywoodská kinematografie hodně dynamická, strašně se vyvíjí, a netočí se zdaleka už jen tyhle pestrobarevné podívané, ale i umělecké a žánrové filmy, filmy se silným sociálním tématem. My se snažíme tohle všechno zachytit a nabídnout divákům.

Jakým způsobem filmy vybíráte?
Pracujeme v týmu. Na většinu filmů koukáme společně, nebo si to rozdělíme. Samozřejmě, že se snažíme uvádět filmy nejnovější, ale tady nastává problém finanční. Indičtí distributoři nechápou, že u nás je to opravdu spíše okrajová záležitost, a že nemůžou za jednu projekci chtít tisíc dolarů, protože tolik na vstupném nevybereme. Naštěstí máme v týmu Inda, který dlouhodobě žije v Praze, a ujímá se toho smlouvání. Nechceme pouštět filmy, které jsou hlavní mainstream, ale uvést co nejpestřejší nabídku - filmy tamilské, regionální, experimentální, dokumenty. V té oblasti máme indického filmového vědce, na jehož radu dáme. Ale na některé filmy musíme pár let počkat, protože jsou nám cenově nedostupné. Letos jsme z toho udělali tak trochu přednost, a tak jsme zařadili řadu „The Best of“ – tedy nejoblíbenější filmy našeho týmu. Je to pro nás takový dárek, uvedeme tam i filmy, které na přehlídce běžely v předcházejících letech a měly úspěch.

Kdy a kde diváci indické filmy uvidí?
Zjistili jsme, že v Národním filmovém archivu mají pár starších indických filmů, které mají titulky a kdysi tady šly v distribuci. Na tyhle filmy mohou diváci přijít do kina Ponrepo ve dnech 13. a 14. října. A pak bude 15. – 21. Října následovat přehlídka ve dvou sálech Světozoru. Ve velkém chceme uvádět takové ty divácké „pecky“, v malé sále dokumenty, experimenty a artové věci.

Všechny předcházející ročníky měly motto? Jaké máte letos?
Náhodou to tak vyšlo, že tento rok pořádáme desátý ročník, a zároveň tento rok připadá na sté výročí natočení prvního filmu v Indii (je to lehce sporné, protože to byl záznam divadelního představení, opravdový film byl natočen až o rok později – ale nám se to pro motto hodilo). Takže podtitul přehlídky je 100 let v Indii,10 let v Česku.

Můžete prozradit nějaké své tipy? Třeba ten váš „best of“?
Ten film se jmenuje Dil Chahta Hai, což se dá přeložit jako Po čem srdce touží. Je to vlastně film, díky kterému jsme si Bollywood oblíbil. Odehrává se v Bombaji a částečně v Austrálii, a je samozřejmě o lásce. Nedávno jsem se dozvěděl, že je to první film, který se stal v tomto žánru legendou. Je to pojato moderně, jsou tam tance a písničky, ale vlastně si to z toho žánru dělá tak trochu legraci. Je to perfektně natočené a obsazení je hvězdné. Jednu z hlavních rolí tam hraje slavná Preity Zinta. Nedávno točila v Praze, a já jsem tam dělal runnera, abych ji mohl vidět na vlastní oči.

Součástí festivalu bývají i další akce. Jaké budou letos?
Od středy do neděle bude ve foyeru takový bollywoodský jarmark, obchůdky s oblečením a potravinami a bude tu vařit indická restaurace. Takže doporučuju zájemcům, aby přišli dřív, aby mohli ochutnat speciality. V sobotu večer bude v PM klubu v Trojické ulici bollywoodská taneční party. A kromě toho bude v DOX během festivalu výstava indických plakátů.

9.10.2012 00:10:42 JaSop | rubrika - Rozhovory

TIP!