Scéna.cz 

Stanislav Kolíbal. Archiv

Výstava představí pět cyklů kreseb Ostrava / 1943 – 1949 a Kresby ke knihám. K vidění je v Domě umění od 7. října do 22. listopadu 2009. Vernisáž za účasti autora prof. Stanislava Kolíbala proběhne v úterý 6. října 2009 v 17 hodin v Domě umění. Výstavu zahájí a úvodní slovo pronese Jiří Jůza, ředitel GVUO.
„S historií Ostravy je spojeno několik významných osobností uměleckého světa. Jednou z nejvýznamnějších je profesor Stanislav Kolíbal. V podzimním čase představujeme část z jeho bohatého díla, a to cyklus kreseb vážících se k našemu městu (Ostrava / 1943 – 1949) a jeho bohatou knižní tvorbu (Kresby ke knihám). Na jaro příštího roku pak připravujeme velkou retrospektivní přehlídku díla Stanislava Kolíbala,“ sdělil Jiří Jůza, ředitel GVUO.

První část výstavy Ostrava / 1943 – 1949 zahrnuje Cyklus kreseb, jejichž vznik sám autor okomentoval. Díla všech prvních čtyř částí nebyla nikdy vystavena ani reprodukována.
Konec války - kresby vznikly převážně v roce 1944. Jsou provedeny tuší a perem na papírech formátu 300 x 210 mm. Vycházely z válečných zážitků a představ.
Z okna a okolí - i když jde vesměs o námět krajiny, nejde tu o krajinomalbu, nýbrž o zážitky v různých ročních obdobích, za různých nálad, většinou z téhož místa – totiž z okna našeho bytu.
Návraty - Tyto studie nakreslil autor většinou během letních prázdnin roku 1947, a to tužkou na papíře 330 x 440 mm. Zajímala ho hlavně místa zcela opuštěná a všední, zcela nenápadná. O něco později vznikl cyklus v blízkosti Hrabůvky, tam, kde se vylévala struska. Vozil ji tam zvláštní vlak z železáren. Někdy byla vyklopena v téměř ztuhlém stavu, zachovávajíc ten zcela umělý geometrický tvar, přetrvávající i léta v náhodných sestavách.
Deset leptů - Vybrané náměty zpracované technikou leptu, doplněného akvatintou. Všechny vznikly během podzimu 1947 v dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové, a to na zinkových deskách 245 x 310 mm.
Od reality ke geometrii - Motivy z Ostravy tvoří jen část většího cyklu, v němž jsou i motivy pražské či z Vysočiny. Všechny jsou téhož formátu 500 x 650 mm. Byly poprvé vystaveny jako celek na mojí první samostatné výstavě v Pardubicích /21. 8. – 4. 9. 1949/, a to v malém pavilonu Tyršových sadů, zásluhou Jiřího Tomana.

„Sumou mých zážitků a všech let strávených v Ostravě se stal cyklus kreseb, které jsem nasbíral v roce 1947 v okolí Přívozu, Hrušova a Zárubku. Často šlo o místa zcela opuštěná, s rozpadávajícími se ploty, ničemu už nesloužícími sloupy a vyhozeným harampádím. Vyhledával jsem ještě existující dělnické kolonie, v jejichž zchátralé podobě jsem nalézal svoje zážitky z dětství. Mohlo by se zdát, že jde o nějakou blízkost k programu Skupiny 42, ale právě v porovnání s ní lze spatřit diametrální rozdíly…“ Stanislav Kolíbal, 2009 (úryvek z katalogu)

Druhá část zahrnuje Kresby ke knihám. Stanislav Kolíbal svůj vztah k umění, zvláště pak i literatuře, formoval již od mládí: „Zajímalo mě nejen kreslení, malování, ale i modelování. Nejdůležitější však byl pro mne styk s prof. Vrlou. Jako znalec literatury a překladatel francouzské poezie měl skvělou knihovnu, z níž jsem si mohl půjčovat některé svazky, ať už to byly tisky Josefa Floriana, včetně zvláštního alba s barevnými reprodukcemi G. Rouaulta nebo Coestlerovy ilustrace k vydání Kafkovy Proměny. Nebo eseje Durychovy, Stevensonovy či Gasseta. Úryvky jsem si přepisoval do čtyř sešitů, stejně jako citace Vincence Kramáře nebo Bohumila Markalouse.“
Stanislav Kolíbal ilustroval např. knihy Petra Bezruče, Jiřího Ortena, Antona Pavloviče Čechova, Jaroslava Kratochvíla, Ladislava Fukse, Romaina Rollanda, Karla Čapka, Jamese Joyce, Antonína Sovy, Ivana Vyskočila, Rainera Marii Rilkeho, Maxima Gorkého, Alexandra Solženicyna a dalších.