Scéna.cz 

Jan Pěruška: Neznámá česká viola

Česká tradice hry na violu se smí chlubit mnoha významnými osobnostmi – od Ladislava Černého přes Lubomíra Malého až třeba k Jitce Hosprové. Violisté ovšem nikdy v historii a nikde na světě nebyli obdařeni takovou mírou světské slávy, jakou by si jejich nástrojové a interpretační umění bylo zasloužilo… I přítomné tři nahrávky Jana Pěrušky ukazují, že je to maličko nespravedlivé. Instrumentalista, který od konce 70. let (nejdříve jako koncertní mistr orchestru FOK, od roku 1985 jako komorní hráč ve Stamicově kvartetu a už od počátku 80. let minulého století jako sólista) soustavně zrál k dnešní vysoké hráčské i výrazové úrovni, pořídil a vydal (kromě televizních a rozhlasových zvukových snímků) také bezmála stovku kompaktních disků; to je u osmapadesátiletého umělce (nar. 1951) výkon vskutku úctyhodný, domyslíme-li, že to představuje zhruba sedm set hodin záznamu…

Pěruškovy výjimečné kvality potvrzuje i poslech recenzovaného disku: už první dvojhmaty, jež zazní po čistě a průhledně zahrané introdukci ke koncertu Jana Křtitele Vaňhala, příjemně překvapí nejen intonační pohodou, ale zejména něžně zabarveným zvukem; totéž lze říci o perfektním frázování této „mozartovsky“ přehledné skladby. Zvuk Pěruškovy violy je zpěvně lyrický i v rychlé větě Vaňhalova díla – a dokonce i připsané kadence (Matěj Kroupa) znějí při vší virtuózní náročnosti s lyrickou měkkostí. Stejnou míru profesionální dokonalosti nabízí i provedení druhé věty Vaňhalova Koncertu C dur: líbezné jsou tercové chody i křehká zpěvnost sólového nástroje, a svěžest září i z pohyblivého, fanfárou ozdobeného tématu finální části, oživené půvabnými synkopami.

Koncert C dur Františka Xavera Brixiho je uveden vtipným tématem; Brixiho hudba se v Pěruškově suverénním podání poslouchá velmi příjemně. Všechny tři koncertantní skladby na této desce jsou psány v tónině C dur, což by mohlo vést k pocitu stereotypní jednotvárnosti. Interpretovou zásluhou však posluchačova pozornost nikde neslábne.

To platí také o podání díla autora, s jehož jménem a hudbou se většina posluchačů patrně setká poprvé: Koncertu pro violu a orchestr C dur Josefa Puschmanna (1738–1794). Skladatel, který pocházel z Červené Vody a od roku 1778 byl kapelníkem v olomoucké kapitule, neoplýval přemírou originální invence, ale v Koncertu se ani neprohřešil proti dobrému vkusu. Větší důraz kladl (zejména v poněkud dlouhé prvé větě) na virtuózní účinek sólového partu. Kadence, která překvapivě právě s virtuózním charakterem sólového partu kontrastuje, je i v tomto případě dílem Matěje Kroupy.

S Pěruškou spolupracovalo těleso, označené jako Komorní orchestr České filharmonie a složené vesměs z vynikajících hráčů: mj. Jaroslav Pondělíček, Jaromír Pávíček, Jan Šimon (ten je také autorem věcně informativního textu v bookletu), dále František Host, Jiří Hudec, Jana Brožková, Zdeněk a Jiří Šedivých, Daniel Mikolášek ad. Dirigent Andreas Sebastian Weiser, někdejší žák Václava Neumanna a po dvě sezony i dirigent pražských Rozhlasových symfoniků, který je dnes stálým dirigentem Českého komorního orchestru, se ve všech třech snímcích postaral o rytmickou jistotu a stavebnou přehlednost. Suma sumárum: poslech tohoto disku s nahrávkami Jana Pěrušky poskytuje cenný umělecký zážitek.

ARTESMON AS 724-2
JAN PĚRUŠKA: The unknown Czech Viola; Jan Křtitel Vaňhal: Koncert pro violu a orchestr C dur, František Xaver Brixi: Koncert pro violu a orchestr C dur, Josef Puschmann: Koncert pro violu a orchestr C dur; Jan Pěruška – viola; Komorní orchestr členů České filharmonie; Dirigent Andreas Sebastian Wei¬ser
Nahráno 7. a 16. 9. 2006 a 1. 4. 2007 ve Dvořákově síni v Rudolfinu v Praze, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Jan Lžičař. Celkový čas 63:33
Zdroj Hudební rozhledy 07/ 2009 - Petar Zapletal