Hudební rozhledy v květnu
autor: Scena.cz
zvětšit obrázekDvořákův Klavírní koncert g moll přednese 4. června v Obecním domě při závěrečném večeru letošního Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro s Budapešťským festivalovým orchestrem a dirigentem Ivánem Fischerem pianista András Schiff. Nebude to poprvé, kdy se objeví v Praze, a zdaleka tomu ani nebude poprvé, co se věnuje Antonínu Dvořákovi. Má s ním i skvostné nahrávky. Jedním z prvních úspěchů, kterým na sebe tento výjimečný umělec před lety upozornil, byla zlatá medaile na Čajkovského soutěži v Moskvě v roce 1974. Následující úspěchy v Leedsu a na Lisztově soutěži mu pak již definitivně otevřely cestu k mezinárodnímu respektu a ke kariéře jednoho z nejzajímavějších a nejuznávanějších pianistů své generace.
Teatro San Carlo v Neapoli patří k nejkrásnějším a největším divadlům v Itálii. A protože vedle operních představení v něm probíhá i koncertní sezona, která obsahuje přes dvacet koncertů včetně recitálů, slyšet zde tento žánr není zdaleka tak samozřejmé. V březnu se tedy opera, přesněji řečeno dvojice oper Hrad knížete Modrovouse Bély Bartóka, kterého letos zařadili i na program Salcburských slavností, a Dítě a kouzla Maurice Ravela – obě uvedené v režii Roberta Andò a nastudované šéfem opery, Jeffreyem Tatem – hrála pouze pětkrát. Vedle toho však bylo možné čtyřikrát navštívit vystoupení Sboru divadla Teatro di San Carlo nebo koncert s názvem Trio pianistico, na němž se představila trojice klavíristů Martha Argerich, Nelson Goerner a Eduardo Hubert.
Dalibor Jedlička patřil od roku 1959, kdy debutoval jako Boris Godunov v Národním divadle, do roku 1989, kdy se jako první porevoluční šéf ujal opery Národního divadla, díky své všestrannosti k pilířům naší první scény. Během tohoto třicetiletí vytvořil rozsáhlou plejádu na 150 rolí od profundního basu po basbarytonové partie v oborech buffo, charakterní, vážné i dramatické. Ve Smetanových operách se uplatňoval jako Kecal, Beneš v Daliboru, Mumlal, Chrudoš, Matouš, Malina, Beneš i Rarach v Čertově stěně, ve Dvořákových zpíval Vodníka, Filipa i Bohuše nebo Marbuela. V janáčkovském repertoáru vynikl jako Gorjančikov, dr. Kolenatý, Revírník či Dikoj a v Martinů Řeckých pašijích postupně vytvořil jak Fotise tak Grigorise. K vrcholům jeho kariéry patřil Sir Morosus v Mlčenlivé ženě.
Soustředěné rysy při práci a usměvavá tvář mezi přáteli, to je polský houslař Tadeusz Słodyczka, který se narodil 5. května 1954 na Dukle. Dětství prožil na hoře Gubałówka u Zakopaného. Jeho učitelem a mistrem byl Franciszek Mardula ze Zakopaného, které si Tadeusz Słodyczka velmi zamiloval a zdejší guralské tradice si moc váží. Studoval také u Volker Blaye v Dortmundu, u Josepha Kuna v Ottavě a u Batta Morassiho v Cremoně. Na jeho nástroje hrají nejlepší polští umělci jako např. Krzysztof Jakowicz, Agata Szymczewska, Jarosław Nadrzycki. Nyní staví nástroje ve svém ateliéru v Poznani, především modely Stradivari (i proto jej Wanda Dybalska ve své knize Fifak z Frocka označuje jako „lubiński Stradivari“), Nicolò Amati, Nicolò Lupot, Guarneri del Gesù a Montagnana.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 19. týden
Světák Jan Libíček
Jaký byl ve skutečnosti veselý tlouštík českého filmu? Dokumentem připomínáme náhlý odch celý článek
HUDBA
Peter Nagy 65
Peter Nagy 65
65. narozeniny a 40 let na scéně oslaví oblíbený zpěvák, interpret hitů jako například Kristí celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Dny evropského filmu znají své vítěze
Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek