Scéna.cz 

Zen a rýže

„Chodidla poutníka jsou jako květina, jeho duše zrající a narůstající plod, a všechny jeho hříchy se rozpouští vyčerpáním z putování…“
Poutníci na cestě životem, poutníci na cestě do vlastní duše, hledající klid a mír – tak se ukazují tanečníci souboru Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan v zahajovacím představení festivalu Tanec Praha 2005 Píseň poutníků.
Choreograf a umělecký ředitel souboru Lin Hwai-min vychází v inscenaci ze svého zážitku - záblesku osvícení pod stromem bodhi v indické Bodhgaye, kde byl podle tradice osvícen Buddha.

Pouť, řeka tiše protékající časem, strom, oheň – se v pohybech tanečníků pomalu přelévají, vyrůstají a zase se vrací k zemi, vše se neustále postupně proměňuje, z klidu explodují gesta, aby se opět rozplynula – budhistický obraz neustálé proměny světa, kde nic nemá pevnou formu, vše zaniká, aby se opět zrodilo. V této proměně zůstává jediná skutečná podstata – Buddha – mnich ponořený do meditace, zasypávaný zrníčky nazlátlé rýže – symbolem života.
Rozsypaná rýže je zemí, po které se poutníci ubírají i vodou, kterou rozstřikují v nepopsatelných obrazcích a která se snáší v přívalech z nebe jako zlatý ohňostroj, aby z ní nakonec byla vytvořena spirála – mandala.
Tanečníci ovládající zenovou meditaci následují svou vnitřní energii, opouští svou identitu a stávají se sami pohybem, plynulým, nepřerušovaným tokem, pohybem, který vystupuje ze země, z chodidel a směřuje do kruhu.
Pokud je fascinovaný divák ještě schopen rozumové úvahy, musí ho omráčit úžasná disciplína a ovládání těla do posledního svalu, kdy estetického účinku je dosahováno i pohyby prstů u nohou.
Základem představení jsou tedy domácí tradice – prvky tai-chi, bojových umění, pohybocá technika čínské opery, ale tanečníci využívají také své průpravy v západní taneční technice včetně klasického tance. Se Západem je spojuje rovněž hudební doprovod – sakrálně znějící gruzínské lidové písně.
O své zkušenosti pod stromem bodhi říká Lin Hwai-min: „Mé srdce se naplnilo radostí, pocítil jsem takový mír a klid jako nikdy předtím.“ A s takovým pocitem odcházejí i diváci, v kapsách hrstě rýže, která jim snad bude toto nevšední představení a jeho radostnou atmosféru nadále připomínat.