Scéna.cz 

Období hudební historie: Modernismus (1/2)

Období hudební historie: Modernismus (1/2)
Od skandálního uvedení Stravinského Svěcení jara až po hudbu mezi dvěma světovými válkami. Hovoří J. Cullum, M. Eggert, A. Avital, A. Balsomová, D. Hope, A. Prohaska a další. Režie Axel Brüggemann a Leni Kupatzová (Premiéra). Slavná období klasické hudby – 400 let evropské historie: baroko, klasicismus, romantismus, moderní hudba – každou epochu charakterizuje svébytný zvuk. Vydáme se s diváky na toulky hudební historií a společně s hvězdami klasické hudby budeme objevovat, jak geniální skladatelé a velké myšlenky, války a revoluce, vášeň a národní hrdost proměňovali hudební jazyk. Stanovit počátek moderní hudby je i pro odborníky velice obtížné. Můžeme hranici hledat ve víceznačném tristanovském akordu (1865), který otvírá brány atonality, nebo ji sloučit s počátkem a koncem první světové války, kdy došlo k zásadnímu politickému přerodu v celé Evropě. Houslista Daniel Hope ji vidí ve světové premiéře Stravinského baletu Svěcení jara v květnu 1913, kdy se dokonce obecenstvo složené z příznivců a odpůrců skladatele v pařížském Theatre des Champs-Elysée názorově neshodlo a dokonce i popralo. Jiným hlediskem počátku modernismu může být neoklasicismus dvacátých let minulého století a zároveň vznik dodekafonie tzv. druhé vídeňské školy, jejímiž protagonisty byli Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton Webern. Dalším dějinným mezníkem byl rozvoj elektroakustické hudby a Darmstadtské školy po druhé světové válce, jejímiž duchovními otci byli německý filozof Thomas W. Adorno a francouzský dirigent René Leibowitz.
Vysílání: 16.12., 21.45 hod., ČT art
Opakování: 18.12., ČT art., 21.12., ČT art

Období hudební historie: Modernismus (2/2)
Cesty klasické hudby v období po druhé světové válce. Hovoří D. Hope, H. Wemhoff, A. Prohaska, J. Cullum, A. Balsomová, M. Eggert, S. Barbedette, Ch. Grunenberg a další. Režie A. Brüggemann a L. Kupatzová (Premiéra). Slavná období klasické hudby – 400 let evropské historie: baroko, klasicismus, romantismus, moderní hudba – každou epochu charakterizuje svébytný zvuk. Vydáme se s diváky na toulky hudební historií a společně s hvězdami klasické hudby budeme objevovat, jak geniální skladatelé a velké myšlenky, války a revoluce, vášeň a národní hrdost proměňovali hudební jazyk. Druhá světová válka byla největším předělem hudebního modernismu. Zemřelo téměř 60 miliónů lidí. V roce 1941 zkomponoval Dmitrij Šostakovič Sedmou symfonii, která zachycuje německé obléhání a blokádu Leningradu. Řada významných skladatelů (A. Schönberg, I. Stravinskij) utekla před Hitlerem do Ameriky, zejména do Hollywoodu, kde se úspěšně rozvíjel filmový průmysl. Od 50. let 20. století se mezi přední modernisty řadí, tzv. představitelé Darmstadtské školy. Z nich nejznámější jsou Pierre Boulez, Bruno Maderna, Earle Brown a Karlheinz Stockhausen. Skandál hudebních dějin po Stravinského Svěcení jara způsobil americký skladatel John Cage (zakladatel aleatoriky) v roce 1952 svou skladbou 4:33. Na pódium přišel pianista, který nic nezahrál, protože v partituře byly pouze tři věty označené slovem „tacet“, což znamená ticho. Klavírista jen třikrát otevřel a zavřel víko klavíru. Po Cageovi přicházejí Philip Glass, John Adams, Michael Nyman a Steve Reich, kteří přinášejí nový hudební styl zvaný minimalismus, využívající repetitivní, téměř hypnotizující postupy.
Vysílání: 16.12., 22.35 hod., ČT art
Opakování: 18.12., ČT art., 21.12., ČT art