Scéna.cz 

Jolanta v Liberci – hudební zážitek

Před čtyřmi lety uvedli Čajkovského Jolantu v Plzni – koncertně. V Liberci ji nyní uvedli jevištně – leč vážím si na ní kvalit, které by se neztratily ani v provedení koncertním. V první řadě pěveckých výkonů. Nikolai Nekrasov využil v roli Roberta především možnost efektně předvést hlas v plné síle, Anatolij Orel v roli maurského lékaře Ibn-Hakii působí hlavně barvou hlasu. Silový projev Plamena Prokopieva v roli Hraběte Vaudémonta je emotivnější nežli lyričtější projev Miloslava Pelikána, který je zato technicky spolehlivější.

Strhujícím způsobem vyzpívávají strach, bolest i radost krále Reného Yevhen Shokalo i Pavel Vančura – Vančura je snad jen ve výraze ještě bohatší, intenzivnější. Stejně těžko volit mezi Ivetou Jiříkovou a Věrou Poláchovou – obě jsou andělskou, křehkou Jolantou, Jiříková ji snad jen zpívá lehčeji, jakoby bez nejmenší námahy. Dirigent František Babický detailně, především dynamicky vystavěl působivý celek: omamná jsou všechna ta crescenda a decrescenda, výbuchy a řeky melodií.

Jevištní koncepce se podle mě bohužel s Čajkovského dílem dosti míjí. Výtvarník Saša Senkovič pohřbil Jolantu za mříže do jakési kašírované skály, v níž leží na katafalku – zaskleném záhonu růží (což nápadně připomíná řešení v Morávkově nedávné inscenaci Romea a Julie). Další naaranžované růže kolem evokují také spíše pohřební atmosféru nežli skrytý ráj, který postavy obdivují. Režisér Andrej Bestčastnyj prokázal velmi málo múzičnosti – snad až na závěrečný hymnický obraz, v němž Jolanta bere za ruku své nejbližší, společně prudce vyrazí k publiku, sbor jeptišek odkládá pásky z očí, svléká černé pláště a zůstává v bílém, čímž výtvarně dotváří celý obraz. Jinak se na jevišti odehrává směska abstraktního, prázdného operáckého pózování a konkrétních, popisných, ilustrativních akcí (Jolantiny společnice okázale předvádějí, jak se nudí apod.), které obzvláště neladí s Čajkovského hudbou k podobenství o lásce a víře, bez které není uzdravení.

Divadlo F. X. Šaldy – Petr Iljič Čajkovskij: Jolanta. Dirigent František Babický, režie Andrej Bestčastnyj, scéna a kostýmy Saša Senkovič, sbormistr Martin Veselý. Premiéry 20. a 21. 2. 2004.