Scéna.cz 

Eugen d´Albert - Nížina

Státní opera Praha uvedla ve čtvrtek 18.září 2003 jako první premiéru sezóny 2003/2004 vzácně inscenovanou operu Eugena d´Alberta Nížina. Toto dílo se tak po velmi dlouhé pauze vrací na scénu, na které mělo v roce 1903 svou světovou premiéru a na které zaznamenalo přes počáteční rozporuplné ohlasy řadu úspěchů.
Současné pražské provedení díla bylo zrealizováno v koprodukci s Městským divadlem v Trieru, kde byla Nížina uvedena v roce 2002. Režijního ztvárnění se ujal Heinz Lukas Kinderman (současný intendant této respektované německé scény), jenž ve spolupráci se scénografem Danielem Dvořákem vytvořil pozoruhodně dynamickou inscenaci, která výrazným způsobem obohatila současný repertoár SOP.

Děj opery se odehrává na vysokohorské pastvině v Pyrenejích (předehra) a ve mlýně v katalánské vesnici (1., 2. a 3. jednání) na přelomu 19. a 20. století. Tato dvě prostředí mají v koncepci příběhu velký symbolický význam. Na jedné straně čistá horská příroda, ve které svobodně žije pastýř Pedro, a na straně druhé morálně zkažená nížina, kde žije jeho pán - velkostatkář Sebastiano. Pedro, kterého krutý Sebastiano zvolil za manžela pro svou děvečku a zároveň milenku Martu, budí pro svou naivitu a upřímné jednání lítost, ale zároveň také pochopení, když Sebastiana v posledním jednání zardousí (tak jako kdysi vlka, jehož vycpané tělo je během celého představení symbolicky zavěšeno v horní části jeviště). Příběh poté končí v místech, kde prakticky začal – Pedro odchází společně s Martou zpět do hor vstříc novému svobodnému životu.

D´Alembert použil při kompozici této opery řady příznačných motivů, které procházejí celým dílem a charakterizují jednotlivé postavy a situace. Snadno zapamatovatelné melodie a barevná orchestrace činí dílo poměrně přístupným a v určitém úhlu pohledu také atraktivním. Problémem částečně zůstávají pěvecké party, které nepatří k nejsnadnějším. Státní opera Praha pro ně v této inscenaci přesto našla adekvátní představitele. V první řadě je třeba jmenovat po všech stránkách výbornou sopranistku Maidu Hundeling, jejíž do jisté míry křehký, ale přesto svrchovaně dramatický projev v úloze Marty lze označit za jeden z největších interpretačních vkladů inscenace. Obdobně lze hovořit také o výkonu barytonisty Richarda Haana, který by v roli velkostatkáře Sebastiana jen stěží našel v Čechách konkurenci. Pedra na scéně SOP nastudoval rakouský tenorista Peter Svensson, jenž zde již v minulosti s úspěchem vystoupil v řadě inscenací (např. výborný Wagnerův Rienzi). V ostatních rolích zaujaly především Dagmar Vaňkátová, Jana Levicová a Andrea Kalivodová jako roztomile „upovídané“ děvečky a rovněž Alena Medková jako představitelsky výborná Nuri. Velmi dobrý výkon podal také sbor SOP pod vedením Adolfa Melichara a především orchestr v čele s Hilary Griffithsem.

Státní opera Praha dokázala uvedením tohoto díla opodstatnitelnost uvádění méně známých (nebo spíše prakticky neznámých) titulů, které bývají v dramaturgických plánech jednotlivých operních domů často nespravedlivě opomíjeny. Tato inscenace d´Alembertovy Nížiny by si již v ohledu na pečlivou přípravu všech relizačních složek a rovněž na celkový výsledek zasloužila, aby se na repertoáru SOP udržela co nejdéle.