Scéna.cz 

Soňa Červená na Zlaté Praze

V pátek 2. října 2015 vystoupí od 18:00 h v rámci festivalu Zlatá Praha Soňa Červená. Na programu budou malé filmové skladby Bohuslava Martinů a dále Kuchyňská revue téhož autora. Na klavír doprovází Karel Košárek. Recitál natáčí Česká televize pro kulturní kanál ČT art. Vstup volný.

Soňa Červená, operní pěvkyně a herečka, patří mezi výrazné osobnosti současné české kultury. Na profesionální dráhu vstoupila v Praze v oboru hudebního divadla a filmu. Její první operní angažmá byla Janáčkova opera v Brně, poté Státní opera v Berlíně, kde byla již po dvou letech za vynikající výkony v operách Monteverdiových, Händelových a Gluckových vyznamenána titulem Komorní pěvkyně.

Když za dramatických okolností prošla v lednu 1962 berlínskou zdí do západní Evropy, došla ocenění za role v operách Bizeta, Richarda Strausse, Verdiho a Wagnera. Stala se sólistkou operních domů ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a všech velkých německých operních scén. Byla také žádaným hostem předních evropských a amerických scén a mezinárodních festivalů (Bayreuth, Salcburk, Glyndebourne, Edinburk atd).

V San Francisco Opera působila po 11 sezon. Vystupovala s dirigenty Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem, Herbertem von Karajanem, Pierrem Boulezem, sirem Charlesem Mackerrasem a mnoha jinými. V koncertním i operním repertoáru se brzy specializovala na tvorbu 20. století (Mahler, Stravinskij, Janáček, Berg, Ligeti, Nono, Henze). Ve Frankfurtu nad Mohanem byla podruhé vyznamenána titulem Komorní pěvkyně.

Zasloužila se také o vzorovou interpretaci Janáčka v češtině a o přesné překlady notových edic. Po uzavření operní dráhy působila v renomovaném činoherním divadle Thalia v Hamburku. S kreacemi režiséra Roberta Wilsona a s hudbou Toma Waitse a Lou Reeda hostovala ve všech pěti světadílech. Do Prahy se mohla vrátit po sametové revoluci k vydání knižní autobiografie Stýskání zakázáno a knihy Můj Václav o svém pradědovi, vynálezci žesťových nástrojů v Hradci Králové, Václavu Františku Červeném.

Pro pražské Národní divadlo pak vytvořila symbolickou postavu Osudu v Janáčkově opeře Osud v režii Roberta Wilsona, ústřední postavu v komorní opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (příběh rozsudku smrti nad dr. Miladou Horákovou roku 1950), roli Eliny Makropulos v činoherní inscenaci Roberta Wilsona Čapkova dramatu Věc Makropulos.

V současné době ji diváci mohou vidět na jevišti Stavovského divadla coby Čas v projektu Roberta Wilsona 1914. Na Nové scéně ztvárňuje jednu z hlavních postav v Březinově komorní opeře Toufar.

Mimořádnou jevištní zkušenost zúročuje také v přednesech melodramů (Ullmann, Bernstein, Suk, Bodorová, Štědroň, Kvěch, Březina, Ivanović).