Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Oldřich Kříž – barytonista s citem pro experiment

autor: Petr Schier

Sólisté se jménem Kříž se na českých scénách potkávají minimálně dva – Oldřich a Vratislav. Ke vší smůle či štěstí oba působí ve stejném hlasovém oboru – baryton. Přizvání k dnešnímu rozhovoru přijal Oldřich Kříž, který nad touto záměnou již mává rukou: „V podstatě si oba dva děláme vzájemnou reklamu, naštěstí kladnou.“ Jeho domovskou scénou je Státní opera Praha, ale vidět ho můžeme v inscenacích divadel v Liberci, Plzni, Českých Budějovic, Ústí nad Labem a v Národním divadle. Ze zahraničních scén pravidelně hostuje ve francouzském Nantes. Z rolí mu osobně nejvíce přirostli k srdci postavy – William (Pád domu Usherů), Poeta (Turek v Itálii), titulní Rigolleto a Simon Boccanegra. „Všechny tyto postavy mají různorodý charakter,“ upřesňuje Oldřich Kříž a doplňuje: „Je v nich obsažený život.“
V Národním divadle hostuje mimo jiné v opeře La Bohéme (Schaunard). V květnu měla premiéru kontroverzní inscenace Emila Viklického Máchův deník. Osobně se přiklání k názoru, že experiment na jeviště patří. „Divadlo je živý organismus. Pokud se má vyvíjet, musí jít dopředu. Hledat nové cesty,“ říká Oldřich Kříž a upřesňuje na příkladu nedávno uvedeného projektu Rockquiem v Obecním domě.
V těchto dnech vrcholí přípravy inscenace La Belle et la Bete (Kráska a zvíře), kde pod režijním vedením Petra Formana ztvární postavu Ludovica.

Můžete v této fázi příprav přiblížit tuto roli?
Ludovic je bratr Krásky. I když ve své podstatě je „sičák“, má ji rád. Své další sestry nenávidí. Ale ze všeho nejraději miluje bohémský život a peníze.

Jak jste na tom vy v osobním životě ve vztahu k bohémskému životu a penězům?
Bohémského života jsem si dosud užil hodně. Věk a čas už mě brzdí. Peníze mám rád. Nejsou sice všechno, ale když nejsou, je všechno složitější.

Pojďme k celému projektu. Ze zpráv, které prosakují na povrch, se zdá, že je pojat takřka recesisticky.
V žádném případě se nejedná o recesi. Všichni přistupujeme k inscenaci zcela naplno a se vší vážností. Více nemohu prozradit. Diváci budou mít šanci vše odhalit při premiéře a dalších šesti reprízách.

Není Vám líto podílet se na takto krátkodobém projektu. Vlastně podobný osud má i Máchův deník.
Máchův deník bude mít v této sezóně ještě další deset repríz. Krásku a zvíře nepovažuji za krátkodobý projekt. Myslím si, že si najde cestu k divákům. Bude velmi úspěšná a dočká se dalších repríz. V zahraničí jsem se podílel na projektech, které měly třeba jen tři reprízy. Za ztrátu času to nepovažuji.

Proč?
Takovéto projekty jsou většinou nastudované v krátkém časovém horizontu, ale o to intenzivněji. Pokud prokážou svoji kvalitu, mohou být přeneseny na jinou scénu, či nově nastudovány.

Zmínil jste Vaše působení v zahraničí. Mimo jiné Z mrtvého domu Leoše Janáčka – Nantes, Jenůfa – Montpeliér, a Boris Godunov – Dublin. Jaký mají přístup k sólistům v zahraničí?
Základní rozdíl spočívá v tom, že opery jsou uváděny v sérii ve stagionách. Divadla mají pouze vlastní sbor a orchestr. Na každý projekt nabírají nové inscenační týmy. Práce je tam na vysoké profesionální úrovni. Sólisté se věnují pouze danému projektu. I když se zkouší třeba i třikrát denně. Člověk se lépe koncentruje na přípravu dané role.

Kromě západního světa jste také zpíval v Litvě.
Vystupoval jsem tam v rámci Operetního festivalu na začátku července. Byly to dva koncerty – muzikálový a operetní, na nichž se podílelo čtyřicet sólistů, šest dirigentů a orchestr ze St. Petěrburgu.
Obával jsem se, že Litva je něco jako Asie. Byl jsem mile překvapen. Nádherná země a příjemní lidé. Zajímavá práce. Rád se tam budu vracet. Pozvání na příští léto jsem přijal s velkou radostí.

Vypadá to, jako byste neměl vůbec žádné prázdniny?
Pro rodinu jsem si „ukradl“ čtrnáct dní. Letěli jsme na ostrov Tenerife. Užíval jsem si jednu z posledních dovolených se svými dospívajícími dětmi.

V dnešní době se často diskutuje nad otázkami předávání „životních zkušeností“ mezi rodiči a dětmi. Myslíte si, že jsou dnešní děti ještě ochotni takovýmto radám naslouchat? Můžete přiblížit Vaši osobní zkušenost.
Vždycky jsem se snažil, abychom si doma říkali pravdu. I pokud byla „nepříjemná“. Snažil jsem se budovat vzájemnou důvěru. Dle mého spočívá základ výchovy v raném dětství. Co se nestihne do deseti let, pak už těžko. Přísloví o ohýbání mladého proutku je na místě. Můj syn je už dva roky osamostatněný na internátě v Brně. Důvěřuju mu. Určitě nezklame.

Nemáte jako umělec, vzhledem k povaze Vaší profese, výčitky nebo pochyby, že jste si se svými dětmi málo užil?
Zvolil jsem si povolání, které s sebou tento problém přináší. Mrzí mě každý den, kdy jsme spolu nebyli, ale přesto si myslím, že to, co jsme si vzájemně dali, nás maximálně naplnilo.

Mnohokrát děkujeme za rozhovor. Přejeme Vám hodně zdaru na jevišti a důvěry v rodině.

S Oldřichem Křížem se ještě setkáme při on-line rozhovoru 4. září 2003 na našem portále v pravidelném čase v 17.00 h. Ten den se uskuteční v Národním divadle derniéra představení Kráska a zvíře.

20.8.2003 23:08:19 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!