Scéna.cz 

Open air koncert České filharmonie na Hradčanském náměstí

„Byla jsem při tom!“ Tento pocit, to by byl asi tak jediný důvod, proč doporučit osobní účast na OPEN AIR koncertech České filharmonie. Pokud vás více než sounáležitost s bližními svými zajímá umělecká stránka věci, doporučuji vytvořit si adekvátní podmínky doma a sledovat přímý přenos či dodatečně si pustit záznam na ivysílání ČT ART. Open air koncert České filhramonie 24. června 2014 na Hradčanském náměstí v Praze.
Těsně po zahájení koncertu byli diváci v jedné části náměstí rozháněni ochrankou, aby je nepřejela kolona aut vyjíždějící z budovy Arcibiskupského paláce. Proč nevyjeli dříve? Předpokládám, že o konání koncertu byli zpraveni. Zvuky motorů se mísily do hudby téměř 15 minut, nehledě na to, jak to bylo vůči stovkám diváků lidsky neuctivé.

Ani poté nebyl klid – zvuk generátoru ČT, který byl nezbytný pro fungování zvukařů a kameramanů, se rozléhal po náměstí díky akustice téměř stejně hlasitě jako zvuk libé hudby z nástrojů českých filharmoniků. A tak bylo nemožno vychutnat si zvuk marimby – nám neznámého nástroje – na který jsme byli nejvíce zvědaví. (o marimbě viz níže)
Na okolostojící publikum jsem bohužel taktéž neměla štěstí, neb vůkol mě stáli členové basketbalového týmu a během celého koncertu si nahlas svěřovali dojmy ze sportovního utkání. Asi jsou zvyklí na open air rockové festivaly, kde si to v hluku reprobeden mohou dovolit, aniž by tím obtěžovali souseda. Tady mi to bylo podobně příjemné, jako když mi v multikině někdo konzumuje za zády popcorn.

Mám zkušenost z klasických open air koncertů v Chicagu, kde např. vystupují umělci z Brodwaye –je to tam situováno do Grant parku: k vidění zde/, tudíž nehrozí auta a je tam více prostoru na to, abyste se mohli distancovat od rušivých zvuků „piknikářů.“

Mám – li porovnat loňský pokus na Staroměstském náměstí, kde 2/3 diváků koncert neslyšely vůbec kvůli špatné akustice a nedokonalé technice, letošní Hradčany vítězí. Doufejme, že i nadále budou mít pokusy České filharmonie přiblížit se širokému spektru obyvatelstva zlepšující se tendenci.

A jestli půjdu příští rok zase? Asi ano. Mám zvláštní tendenci pozapomínat na to zlé – jako matka na porodní bolesti. A taky – musím přece porovnat, co se od loňska zlepšilo a co se povedlo – prostě tu touhu „být při tom!“

Záznam celého koncertu je možno shlédnout na ČT ART k vidění zde/.