Scéna.cz 

Benjamin Britten: Ceremony of Carols

Ensemble Inégal je vokálně-instrumentální těleso dnes už dobře známé a uznávané především mezi milovníky staré hudby. Zaměřuje se totiž hlavně na tzv. autentickou interpretaci tvorby barokních skladatelů našich i cizích. Dosavadní diskografie souboru získala už také několik významných mezinárodních ocenění, mezi nimiž nechybí ani Diapason d’or 2007 za nahrávku oratoria Bronzový had Jana Dismase Zelenky. Pro nejnovější CD sáhl umělecký vedoucí souboru Adam Viktora do poněkud jiné oblasti. Vybral si známý cyklus Ceremony of Carols (Chvála koled) Benjamina Brittena, k němuž přiřadil Zwei Wiegenlieder (Dvě ukolébavky) a antifonu Salve Regina estonského skladatele Arva Pärta.

Chvála koled, op. 28, patří k nejznámějším Brittenovým dílům. Skladatel čerpal inspiraci z anglických středověkých a renesančních vánočních zpěvů. Z idylického ladění cyklu by nikdo nehádal, že vznikl v těžkých válečných letech (první verze měla premiéru v Adventu 1942 v Norwich Castle, finální o rok později v Londýně). Je psán „pro vysoké hlasy“ a harfu; nejčastěji je prováděn chlapeckými sbory, jejichž tradice je obzvlášť ve Velké Británii značná. Chvála koled patří také k hojně nahrávaným dílům – jen u nás v posledních 15 letech vznikly, nemýlím-li se, hned tři domácí záznamy. Nahrávka Ensemblu Inégal je v tomto pořadí čtvrtá, ale v čemsi vlastně první. Soubor si totiž nezvolil původní autorskou verzi „pro vysoké hlasy“, nýbrž úpravu Julia Harrisona pro smíšený sbor (a harfu) z roku 1955. Protože příležitost k srovnávání obou podob je snadná, lze konstatovat, že s dětskými hlasy působí koledy čistším dojmem, znějí nevinněji, „vánočněji“. V provedení smíšeného sboru výrazněji vnímáme Brittenovu kompoziční barevnost, kouzlo jeho zdánlivé jednoduchosti. „Dospělé“ hlasy vnášejí zvukové oživení zejména do hybných čísel, jako je Wolcum, Yole!, As Dew in Aprille anebo Deo Gratias. Harrisonovu nápaditou práci s hlasy oceníme např. v písni This Little Babe. Autorská verze cyklu vyznívá samozřejmě uceleněji, dá se však předpokládat, že nejeden z posluchačů dá „kacířsky“ přednost úpravě.

Na provedení Ensemblu Inégal se pozitivně odráží letitá zkušenost s interpretací hudby starších slohových období. Podtrhuje brittenovskou inspiraci vánočními koledami staré Anglie a přesně vystihuje skladatelovu oscilaci mezi oblastí církevní a lidové hudebnosti. Jako jeden příklad za mnohé jiné uveďme souzvuk hlasů v písni There is no Rose. V sólech zní s průzračnou čistotou soprány Gabriely Eibenové a Barbory Sojkové – přímo parádní je jejich duet Spring Carol. S náročným harfovým doprovodem se suverénně vyrovnala Kateřina Englichová. Jí také patří sólové interludium, vyčarovávající skutečně vánoční atmosféru (sbor na ni dokonale navazuje v následujícím čísle In Freezing Winter Night).

Dvě ukolébavky Arva Pärta nejsou s Brittenovým cyklem v nesouladu. I ony mají vánoční ladění, i ony jsou ohlasem lidových písní. První z nich, Rožděstvenskaja kolybelnaja, má slovanštější, a přitom chrámovější ráz, druhá, Eesti hällilaul, na slova estonské koledy, je strofická, zajímavě melodická, opravdu ukolébavková. Opět se tu uplatňují oba sólové soprány. Mariánský chvalozpěv Salve Regina na známý středověký text byl poprvé uveden v roce 2002 v Essenu. Pärt v něm účinně pracuje především s polyfonním dělením mužských a ženských hlasů. Zprvu je nechává dlouho setrvávat ve zklidnění, jako by prožívaly určitý ostych z víry, ale pak intenzita jejich oslavy Matky Boží stoupá a nabývá majestátní síly, aby v úplném konci opět přešla do nábožného ztišení. Gradační křivku Pärtovy antifony přesně sleduje provedení Ensemblu Inégal, opírající se o patřičnou monumentalitu projevu. Podílí se na ní také varhanní part v podání Jana Doležela. Závěrem lze říci, že recenzované CD přináší radostný poslech (a to i v nevánoční době), protože radost ze společného zpěvu je základním rysem, který z přednesu všech skladeb cítíme. Chválu zaslouží i sličný, opravdu reprezentativní design obalu a bookletu, neboť to v dnešní době není zdaleka tak běžný jev.

NIBIRU 01552231
Benjamin Britten: Ceremony of Carols
Arvo Pärt: Two Lullabies, Salve Regina
Ensemble Inégal (Gabriela Eibenová, Barbora Sojková – zpěv sólo), Kateřina Englichová – harfa, Jan Doležel – varhany, Adam Viktora – umělecký vedoucí a dirigent
Nahráno 1. až 4. 11. 2011 ve Velkém sále Hlaholu v Praze a v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kladně, hudební režie a střih Jakub Hadraba, zvuková režie Aleš Dvořák, mastering Jakub Hadraba, Aleš Dvořák a Studio Kryt. Celkový čas 42:49. Zdroj Hudební rozhledy 09/2012 - Jaroslav Someš.