Scéna.cz 

RIGOLETTO ve Furthu

O bavorském městečku Furth im Wald, vzdáleném čtyři kilometry od česko-německých hranic, se v místním tisku píše již několik let jako o „místě kulturních setkání mezi Prahou a Mnichovem“. Neobyčejně aktivní furthský spolek operních a koncertních přátel se svým předsedou dr. Norbertem Biermannem potvrzuje, že tento titul Furthu právem náleží. Zvláště když před čtyřmi lety byla z ini-ciativy místní radnice a starosty, pana Reinholda Macho, vystavena v krásném údolí řeky Chamb víceúčelová Kongresová hala, v níž již vystupovala celá řada významných českých a slovenských umělců. Architektonicky atraktivní sál s vý-bor-nou akustikou, pro 450 diváků vybavil spolek koncertním křídlem Bohemia.
Operní představení na náměstí v srpnu, která využívají tribun a kulis středověkého hradu, připravených pro desetidenní lidové slavnosti s názvem „Skolení draka“, se staly již tradicí. Od roku 1996, kdy se zde z iniciativy paní Jaroslavy Seidlmayer z Furthu a ve spolupráci s Umě-leckou agenturou Karoliny Hromádkové z Plzně uskutečnilo představení Smetanova Dalibora, přišly v ná-sledujících letech na řadu Prodaná nevěsta, Rusalka, Kouzelná flétna, Tosca a letos Rigoletto (4. 8.). Ostatně čtenáři Hudebních rozhledů mohli být prostřednictvím našeho časopisu pokaždé „při tom“.

Operní představení pod širým nebem nemají v posledních letech příliš „ustláno na růžích“. Při loňské Tosce (a v roce 1998 při Rusalce) museli organizátoři kvůli neočekávanému dešti narychlo stěhovat umělce i diváky do velké Grenzland-halle. Letos se už rozhodli neriskovat: i když celý předchozí týden bylo krásně slunečno, páteční den a sobotní dopoledne byly ve znamení průtrže mračen, a tak padlo nevyhnutelné rozhodnutí přesunout již postavené kulisy do Grenzlandhalle. Litovali nejen diváci, ale i dvanáct břišních tanečnic z místního Tanečního divadla Melissa, které připravily pod vedením Olgy Kyndlové efektní baletní výstupy: hala jim pro ně bohužel neposkytla prostor. Ale i tak se musím přiznat, že jsem pestrou výzdobou haly i jevištním řešením byla okouzlena.
Dirigent František Drs se tentokrát rozhodl orchestr umístit pod jeviště, a tak režisér Ladislav Štros měl dostatek prostoru pro umístění kulis i nápadité rozehrání příběhu. Nicméně toto konstatování je trochu nespravedlivě příliš lakonické: jen zasvěcení vědí, kolik práce dalo shánění kulis, že se podařilo sehnat zlaté sloupy, že kasárna z Chamu opět poskytly sítě, jimiž byly pohotově zastíněny velké reproduktory na jevišti, že pan režisér Štros, který pochází z řezbářského rodu, sám vyřezal pro Rigoletta z li-po-vého dřeva hlavu dvorního šaška s rol-nič-kami a že strávil ve Furthu řadu dní vymýšlením režijního pojetí opery, které slibovalo netradiční, bohatou podívanou… a že ho narychlo během několika málo hodin musel měnit podle prostorových dispozic haly a řady nápadů se vzdát… I tak to bylo působivé představení!
Stačí krátký pohled do historie operních a koncertních produkcí ve Furthu, abychom se přesvědčili, že se zde pokaždé setkáme s nejlepšími českými umělci. Bylo tomu tak i při Rigolettovi. V hlavních rolích se poprvé ve Furthu představili Richard Haan a Natalja Melnik. Oba vynikající pěvecky i herecky. Richard Haan dokáže obsáhnout celou složitost titulní postavy, rozpětí od podlého intrikána k bezměrnému zoufalství milujícího otce a vyjádřit je i všemi nuancemi svého znělého barytonu. Půvabná Natalja Melnik je skvělou Gildou a podmanila si obecenstvo křišťálovým sopránem s flét-novými koloraturami, vyrovnaným ve všech polohách. Její duet s Rigolettem v druhém dějství, kdy zoufale prosí svého otce, aby upustil od msty na vévodovi, byl jedním z vrcholů večera a doslova „bral u srdce“…
Leo Marian Vodička i Milan Bürger se do Furthu vracejí každý rok. Oba mají pro své role Vévody a ná-mezd-ní--ho vraha Sparafucila všechny vokální předpoklady i přesvěd-čivý jevištní zjev. Zvučný a nosný tenor Leo Mariana Vodička bezpečně stoupá do výšek, impozantní bas Milana Bürgera s neo-pa-ko-va-telným krásným témbrem okouzloval stejně jako herecky přesvědčivé a přirozené vykreslení této role. Kvartet doplnila neméně výborná Eva Garajová (Maddalena) a v ostatních rolích Libuše Márová (Giovanna), Dalibor Tolaš (Monterone), Oldřich Kříž (Marullo), Dalibor Janota (Borsa), Roman Vocel (hrabě Ceprano), Anna Janotová (hraběnka Ceprano) a Marcela Hrdinová (páže).
František Drs, dirigent s velkým zázemím operní zkušenosti, připravil hudební stránku citlivě, dynamicky odstupňovaně, vedl celý ansámbl bezpečně, s respektem i velkou pozorností k sólistům, která u nás nebývá bohužel častým jevem. Komorní orchestr Národního divadla hrál na velmi dobré úrovni, plasticky a vyváženě zněl mužský sbor (ze Státní opery Praha).
Bylo to představení obdivuhodné a ne-zapomenutelné a nejen umělcům, ale i všem organizátorům za ně patří velký obdiv.