Scéna.cz 

(SO FA:) Debris Company

Slovenské seskupení Debris Company, který se zabývá pohybovým a tanečním divadlem, uvedl v Ponci nový projekt (SO FA:).
Dvojice pedagogů na konzervatoři J.L. Bella v Bánské Bystrici a tanečníků - Daniel Raček, který spolupracuje také s norskou skupinou Karen Foss Quiet Works a Tomáš Nepšinský, angažovaný rovněž ve slovensko francouzském uskupení cie E/7KA, se pokusili o vyjádření svých pocitů ze společných cest a dalších životních zkušeností.

Osvětlené nahé tělo – „umělecký akt“ – teprve na druhý pohled zjišťujeme, že mužský – a muž, který sype po obvodu scény písek, napovídají o jaké vztahy půjde. „Hudební doprovod“ zprostředkovává zpočátku jen hadí sykot rozsévaného písku. Už v plném světle zastihneme muže přemísťujícího domácí zařízení - židle, sofa, koberec, stůl ale postavení stále nevyhovuje. Pohybuje se nábytek, v pohybu jsou také oba tanečníci s kufry – jsou na cestě. Posedávání a přecházení po „místnosti“ jakoby symbolizovalo přicházení a odcházení, opouštění a opětné shledávání, odcizování a sbližování. Civilní lehce komický projev střídají nečekané taneční vpády podbarvené zpěvem a minimalistickou klavírní hudbou. Záměrně nedodržená synchronnost, jakoby nedbalá a mimovolná gesta a až artistické pozice – výskoky do dřepu nad hlavu druhého, který partnera zadrží, hvězdy nebo stoje na hlavě.
Někdy se člověk ocitne sám a musí se vypořádat se svými strachy – např. tanečník na ujíždějícím koberci. Schéma se několikrát opakuje a v okamžiku předpokládaného konce cesta stále ještě pokračuje do efektního závěrečného sólového tance, kdy veškerá ležérnost jde stranou a odhalený trup se prohýbá a stáčí v precizních figurách.
Posledním obrazem je opět osvětlený mužský akt a rozsýpání zbylého písku – ale role jsou tentokrát vyměněny. Choreografie pohybu využívající skvěle klavírní hudbu je dovršována „choreografií“ světla – světelnými přechody, v nichž se střídají různé způsoby nasvětlení - několik řad reflektorů v postranní rampě, světlo ze zádního plánu proti hledišti, promítání stínu, horní světlo apod.
Divadelně dramatické prvky – sypání písku, přenášení objektů – patří už neodmyslitelně k rekvizitám současného tance a stává se z nich klišé, kterému se neubránili ani slovenští tvůrci. Tyto „opěrné body příběhu“ zde mohou působit trochu samoúčelně, zpomalují (záměrně?) dění a vytlačují samotný tanec, v němž by oba choreografové i interpreti možná účelněji rozvinuli své nápady.