Scéna.cz 

Duo Morpheus

Tajemno i vzrušení evokující název Morpheus, kterým je v řecké mytologii označován bůh snů a syn boha spánku, si dalo do vínku nové mladé komorní duo, v němž spolu muzicírují violistka Jitka Hosprová a klavírista Michal Mašek. Proto mě ani nepřekvapilo, že se oba interpreti v souladu s tímto názvem rozhodli na svém nedávno představeném CD pro sympatickou cestu repertoárového hledačství, jehož výsledkem je program sestavený výhradně z hudby 20. století a v němž se moderní repertoárové dominanty violové literatury v originálním znění prolínají s dalšími dvěma známými moderními skladbami, které si duo pro svou nástrojovou kombinaci přizpůsobilo. Díky jednověté kreaci Rebeccy Clarkeové pro violu a klavír, označené v nádherném souladu s dramaturgickým záměrem protagonistů rovněž názvem Morpheus, jsme hned v úvodu vtaženi do neopakovatelně sugestivního výrazu, který dovede nabídnout jen a jen violovo-klavírní témbr. Oba interpreti jako by se s touto zvláštní hudbou, v níž se snoubí romantická melodika s téměř impresionistickým harmonickým cítěním, doslova mazlili. Frázování violistky mi připadá nádherně přirozené (obzvlášť silný tlak hluboké polohy) a part klavíru, procházející různými polohami zvukovosti včetně jemně elegantního schumannovského crescenda, jako by záměrně vyvolával dojem co nejrozrezonovanějšího prostoru. Pärtovu skladbu Fratres, komponovanou původně pro libovolné nástrojové seskupení, slyšíme z nahrávky ve violové verzi s klavírem, převzaté z verze houslové. Zprvu se zdá, jako by bylo témbrové kouzlo violy v důsledku převládající vysoké polohy (hlavně ve flažoletech) přece jen trochu potlačeno, brzy si však zvykáme a sledujeme, jak ukázněně oba instrumentalisté k této quasi minimalistické stylizaci barokních kompozičních postupů přistupují.

Příkladně čistě intonovaný part violy se tu střídá a prolíná s partem klavíru v logicky „rovných“ dynamických plochách a tempově vyrovnaných blocích, což jednak podtrhuje tajemný výraz, jednak účinně kontrastuje s gradačním návalem romantické akordiky klavíru v závěrečných fázích. Zvlášť působivý okamžik přináší nástup druhé myšlenky, přednášené Maškem v ideálně témbrově zvonivých vertikálách. Podobného okamžiku sugestivní zvukovosti jsme pak svědky i v Milhaudově cyklu Quattre visages pro violu a klavír, například v jeho vstupní, ztěžkle valčíkové části (viola) nebo na začátku časti čtvrté (klavír). Ideálně zde vychází duu 3. část, která má báječně jednotný tah, udivující je však i samotný technický nadhled obou protagonistů, jež tak výmluvně prověřuje zase část druhá. Z Milhaudovy skladby Scaramouche, jejíž violovou verzi s klavírem převzalo Duo Morpheus z verze klarinetové, zní z tohoto CD kouzelně poeticky druhá část (Modere), zatímco při poslechu obou částí krajních se mi osobně trochu vtíral pocit, jako by bylo potřeba k dosažení oné pravé opojné tanečnosti po rytmické i melodicko-figurativní stránce něco dotáhnout a celkový projev trochu uvolnit. Zato za provedení jedné z největších recitálových dominant violového repertoáru, Sonáty pro violu a klavír Rebeccy Clarkeové, si Jitka Hosprová a Michal Mašek zasluhují jednoznačně absolutorium. Impetuoso vstupní věty se nás zmocňuje s obrovským tlakem, viola jako by do harmonické plástve klavírního partu přímo vrůstala, nevynechávajíc jedinou příležitost (nádherné druhé téma 1. věty), aby nám předvedla své vzrušující cantabile, ale přitom jako by se ani na okamžik svým efektním partem nevnucovala. Vše, a to na každém místě skladby (včetně razantním staccatem prostoupeného Vivace), do sebe přirozeně zapadá a navíc opět dochází na neopakovatelné chvíle kouzelně proteplené a hned zase tajemné zvukovosti (střední fáze střední věty). Přitom 3. věta (Adagio. Allegro) jako by byla v tomto podání sama o sobě svébytnou kompozicí – tolik výrazových poloh totiž nabízí a tolika vzrušujícími gradacemi prochází. Bukletu, opatřenému přehlednými informacemi o skladbách a pečlivě aktualizovanými údaji o interpretech, sluší vzácně jednotný grafický design.

MORPHEUS ART, s. r. o. – RADIOSERVIS, a. s., MA 0001
Rebecca Clarke: Morpheus, Sonáta pro violu a klavír; Arvo Pärt: Fratres; Darius Milhaud: Quatre visages pro violu a klavír, Scaramouche
Duo Morpheus – Jitka Hosprová, viola; Michal Mašek, klavír
Nahráno ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze v květnu 2009, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Oldřich Slezák. Celkový čas 60:10.
Zdroj Hudební rozhledy 10/2009 - Miloš Pokora