Divadelní tipy 30. týden
autor: Česká televize
zvětšit obrázekTelevizní klub neslyšících
Portrét Stanislava Kleisnera, jedinečného představitele naší pantomimy s více než šedesátiletou zkušeností na jevišti. Pořad pro neslyšící a jejich přátele (2020). Režie A. Derzsiová. Stanislav Kleisner se zapsal do paměti mnoha lidí především díky skvělým pantomimickým výkonům, kterým se věnuje od roku 1962. Nejprve jako člen souboru pražských neslyšících SČSI, později vystupoval v souboru Nepanto, a od roku 1981 zakotvil ve spolku Pantomima S. I. Stal se jedním z nejvýraznějších mimů, a to díky svému talentu a nesmírné pracovitosti, se kterou nasával nejprve základy pantomimy, ty pak zdokonaloval až po svá mistrovská vystoupení. Dokázal vždy jemnými nuancemi odstínit charakter postav, pochopit poetiku i humor a předat je publiku. Za své umění získal na XIV. Mezinárodním festivalu pantomimy neslyšících Cenu J. G. Deburaua. Je také držitelem Ceny za přínos k rozvoji české kultury, kterou mu udělilo Ministerstvo kultury ČR v roce 2011.
Vysílání: 22.7., 02.00 hod., ČT art
Opakování: 28.7., ČT art
Zlata Adamovská
Životní a profesní příběh jedné z nejvýraznějších a nejpopulárnějších českých hereček současnosti (2012). Portrét očima P. Křemena. Herectví bylo snem i cílem pražské rodačky od dětství. Již během studia na konzervatoři dostala první televizní i filmové role a roličky. Velmi výrazně na sebe upozornila jako trošku naivní Naďa ve filmu Jaromila Jireše Mladý muž a bílá velryba, po boku herců Jany Brejchové či Eduarda Cupáka. Koneckonců adaptace dalšího úspěšného Páralova románu Milenci a vrazi v režii Viktora Polesného jí později přinesla další velkou roli zralé Zity Gráfové. Po období "volné nohy" a angažmá v MDP se stala jednou z výrazných tváří Divadla na Vinohradech, ovšem popularitu jí u nejširšího publika přinesly role v seriálech Sanitka, Hříchy pro pátera Knoxe a dalších. Její hlas jí dal i další příležitosti, často dabuje třeba Meryl Streepovou.
Vysílání: 23.7., 21.55 hod., ČT1
Opakování: 24.7., ČT1
Král zábavy Vladimír Menšík
Bonusový díl úspěšného cyklu Zpátky se Sobotou, tentokrát s legendárním králem zábavy Vladimírem Menšíkem (2012). Režie J. Wehrenberg. Vladimír Menšík, rodák z Ivančic, se řadí k nejlepším českým hercům všech dob. Začínal v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Dle vůle otce, který si nepřál, aby se jeho syn stal hercem, vystudoval průmyslovku a nastoupil do brněnských strojíren. Divadlo jej však lákalo natolik, že se pokoušel dostat na brněnskou JAMU. Po jejím absolutoriu dostal místo ve Vesnickém divadle. Tam ho objevil Emil František Burian, který ho angažoval ve svém divadle. Menšík tam dostal příležitost projevit svůj talent naplno. Poprvé stál před kamerou při natáčení snímku Velká příležitost. Výrazněji na sebe upozornil v Radokově filmu Dědeček automobil. Kvůli natáčení se ale dostal do konfliktu s E. F. Burianem, takže z jeho divadla odešel. Podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov. Následovala nekonečná řada filmů a seriálů, ve kterých exceloval. Vladimír Menšík miloval publikum a obecenstvo milovalo jeho. V televizi rovněž účinkoval v mnoha pořadech i jako konferenciér, vypravěč a bavič. Byl k nezastavení.
Vysílání: 25.7., 22.15 hod., ČT1
Opakování: 29.7., ČT1
Úsměvy Gabriely Vránové
Jaromír Hanzlík u sebe přivítá herečku Gabrielu Vránovou, která by zítra oslavila 85. narozeniny (1999). Režie P. Vantuch. Gabriela Vránová se narodila na Slovensku, žila na Moravě a proslavila se v Čechách. Vystudovala JAMU a po krátkem angažmá v Ostravě se stala členkou Vinohradského divadla. Televizní diváci ji znají zejména ze seriálů, jako například F. L. Věk, Sňatky z rozumu, Chalupáři, My všichni školou povinní, ale i z celé řady dalších inscenací. Vedle své herecké profese se uplatnila i jako pedagog – učila herectví na pražské konzervatoři a jejíma rukama prošla celá řada dnes již velmi známých herců. Věnovala se i literární činnosti, napsala knihu fejetónů s názvem Magnetický vítr.
Vysílání: 26.7., 13.00 hod., ČT1
David Radok pohledem Jána Sebechlebského
Portrét významného operního režiséra, od jehož narození v následujících dnech uplyne 70 let (2002). Režie J. Sebechlebský. Davida Radoka (*28. 7. 1954) si budou zasvěcení lidé spojovat s jeho otcem Alfrédem. Důvod je prostý. Režisér Alfréd Radok se stal legendou a fenoménem na poli divadla i filmu. David jako čtrnáctiletý odešel v roce 1968 s rodiči do Švédska, a vrátil se do Prahy jako vyzrálý umělec. Za sebou má režie operních představení v Královském divadle v Kodani, hostování ve Stockholmu, Oslu či Helsinkách. Jeho pražská Lady Macbeth v Národním divadle se stala nejlepší inscenací roku 2000. Portrét tohoto jedinečného tvůrce natočil v roce 2002 režisér Jan Sebechlebský.
Vysílání: 22.7., 22.20 hod., ČT art
Štace Miloně Čepelky
Herec a spoluzakladatel fenomenálního Divadla Járy Cimrmana, ale také textař popových hitů i dechovky, básník a prozaik Miloň Čepelka provede diváky svou životní poutí (2021). Režie P. Ulrich. Je známo, že Miloň Čepelka je představitelem (nejen) ženských rolí v legendárním divadle Járy Cimrmana. Méně se ví, že vedle Jiřího Šebánka, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka patří k zakládajícím členům tohoto ansámblu mapujícím kariéru fiktivního génia z Liptákova. Miloň Čepelka je ale kromě rolí v divadle a ve filmu také básníkem rozvíjejícím starojaponskou formu haiku, prozaikem a textařem věnujícím se širokému žánru hudby, od popových hitů až k dechovce. Režisér Patrik Ulrich renesanční Čepelkovu osobnost představuje na místech, která se významně zapsala do života portrétovaného. Od rodného Pohoří u Opočna přes bývalou vilu Českého rozhlasu, v níž Miloň Čepelka prožil dramatické chvíle srpnové okupace sovětskou armádou v roce 1968 až k žižkovské scéně Divadla Járy Cimrmana. O svém kolegovi a příteli zároveň vyprávějí herec a scenárista Zdeněk Svěrák, herci Jan Hraběta, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský a Petr Brukner nebo hudební skladatel Luboš Sluka.
Vysílání: 24.7., 20.15 hod., ČT art
Opakování: 25.7., ČT art
Cirque du Soleil: Alegría
Nemáte-li křídla... leťte. Strhující podívaná a neuvěřitelné artistické výkony v podání světoznámé kanadské zábavní společnosti (2001). Alegría, španělsky Radost, je dalším z veleúspěšných představení světoznámé kanadské zábavní společnosti Cirque du Soleil (Sluneční cirkus), jež je nejznámějším představitelem moderního či nového cirkusu. Show nemá rámcový příběh jako většina ostatních představení Cirque du Soleil. Řada fantaskních postav zde prožívá vlastní minipříběhy: průvodci po celém večeru jsou svérázný uvaděč Fleur, jenž patří k pomyslné elitě ze starého světa, a elegantní Bílá zpěvačka, která však má své černé alter-ego. Doplňují je půvabné nymfy a obtloustlý, avšak hbitý pomocník Tamir. Výraznými postavami jsou Staří nostalgičtí ptáci, kteří se tu a tam pletou ostatním umělcům do řemesla, zhlíží se v rámech bez zrcadel a chovají se, jako by jim stále patřila budoucnost. Prvořadou složkou představení jsou však samozřejmě úchvatná artistická čísla, prováděná na špičkové úrovni a doprovázená působivou hudbou: létání na hrazdách i na gumových lanech, hadí žena, žonglování s ohnivými tyčemi, originální trampolínová "křižovatka" a řada dalších. Alegría patří mezi nejúspěšnější a nejdéle hraná představení Cirque du Soleil. Premiéru měla pod tradičním Velkým šapitó 21. dubna 1994 v Montrealu a od té doby se s tisíci repríz hraje prakticky nepřetržitě až dosud. Televizní záznam vznikl během turné v australském Sydney v červnu 2001. Arénovou verzi show, která se od původní verze i od uváděného záznamu v některých detailech liší, mohli zhlédnout i čeští diváci koncem května 2012 v Praze.
Vysílání: 24.7., 21.10 hod., ČT art
Opakování: 28.7., ČT art
Semafor atd. (4/8)
Spletitá cesta legendárního autorského divadla, které na podzim oslaví 65 let od svého založení, v cyklu scenáristy J. D. Novotného a režiséra V. Polesného (1999). Šok z okupace Československa v srpnu 1968 poznamenal život v celé zemi. Brzy se přestalo smět i to, co ještě před rokem prošlo bez povšimnutí. Semafor se navíc musí vyrovnat se ztrátou Jiřího Šlitra, který nečekaně zemřel v prosinci 1969. Navíc téměř přesně dva roky na to umírá na těžkou nemoc Jiří Grossmann. Vychází neslavně slavné Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Přituhuje, začala normalizace. Jiří Suchý nesmí nadále řídit divadlo, které založil. Na krátkou dobu se podaří obhájit na šéfovském postu Ferdinanda Havlíka. Potom už ale následují nařízení, doporučení, příkazy a zákazy, které vedou až k zastavení činnosti divadla. Naštěstí jen na několik dnů. Veřejnosti se ovšem předloží "technické důvody". V roce 1970 přichází do Semaforu Jitka Molavcová, nejprve jako "dívenka s kytarou". Z dívenky se však brzy vyklubala posila zcela ojedinělého formátu a v podstatě se stala plnohodnotnou náhradou za Jiřího Šlitra. Její komický talent se uplatnil naplno poprvé v osobité adaptaci Erbenovy Kytice. Soubor Jiřího Suchého posiluje i příchod Josefa Dvořáka a Kytice se stává nejúspěšnějším představením Semaforu, jemuž se zdárně podařilo překonat krizové období.
Vysílání: 28.7., 20.15 hod., ČT art
Časopis 44 - rubriky
Články v rubrice - Z éteru
Divadelní tipy 44. týden
Komici na jedničku - Luděk Sobota
Pozvání Petra Nárožného do Muzea komiků tentokrát přijal skvělý herec a k ...celý článek
Časopis 44 - sekce
HUDBA
Zuzana Stirská a Gospel Time
Zuzana Stirská a Gospel Time
Koncert české zpěvačky a herečky, která nedávno oslavila 70. narozeniny (2003) celý článek
OPERA/ TANEC
Vraťme hudbu dětem v Jeseníku!
Základní umělecká škola Jeseník v loňském roce oslavila již 75 let. Za tuto dobu poskytla umělecké vzdělání de celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 44. týden
Balada o pilotovi
Příběh muže, který v bojových letounech královského letectva přežil válečné krutosti a s celý článek