Scéna.cz 

Umělecké projekty pro veřejný prostor FN Motol

Umění venku a Fakultní nemocnice Motol si vás dovolují pozvat na výstavu Ruka realizace Moniky Váňové Horčicové nese jednoduchý název, který odkazuje k části lidského těla – ztvárněné v nadživotní velikosti a zachycené v gestu naznačujícím přípravu k odcvrnknutí neviditelného předmětu. Ten zde záměrně chybí a ponechává prostor divákově fantazii. Ačkoli může dílo na první pohled působit banálně, je třeba si uvědomit, že gesta rukou patří v dějinách lidstva mezi silné symboly.

Jak autorka připomíná, setkáváme se s nimi napříč různými náboženskými tradicemi – od křesťanství přes buddhismus až po mudry v józe a meditaci. V kulturách Středního východu a severní Afriky funguje ruka jako ochranný znak, který má člověka chránit před zlem.
Podobně se symbol ruky objevuje i v kabalistických rukopisech, kde představuje hebrejské písmeno „Šin“ – jeden z výrazů označujících Boha.
Monika Horčicová vystudovala SUPŠ Václava Hollara v Praze obor propagační výtvarnictví a Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, ateliér Sochařství 1 u prof. ak. soch. Michala Gabriela. Během studia absolvovala stáž na School of Visual Arts v New Yorku ve Spojených státech. Ve své sochařské tvorbě soustavně využívá digitálních technologií a 3D tisku. Její sochy často zpracovávají téma vanitas a jsou realizovány ve veřejném prostoru měst v České republice i v zahraničí (Německo, Austrálie, Ekvádor). Žije a pracuje v Rosicích u Brna.

Výstava Neviditelná báseň vznikla pro III. chirurgickou kliniku 1. LF UK a FN Motol v rámci Capacitas – umělecké projekty do veřejného prostoru. Výstava představuje současnou tvorbu autorek a autorů, kteří patří k nejvýraznějším osobnostem současné umělecké scény. Ve svých dílech rozvíjejí témata přírody, prostoru, vesmíru i samotného dechu – jako symbolů neustálého pohybu a proměny. Oslovili jsme umělkyně a umělce napříč generacemi, aby vybrali obrazy, jež pro ně vystihují vnitřní propojení se světem.
Jejich práce často vznikají přímo v krajině nebo v kontaktu s ní – díla jsou záznamem jejich prožitku – naslouchání i objevování. Inspirací k výstavě se stala poezie R. M. Rilkeho, jehož citlivost k neviditelnému a hlubokému porozumění přírodě se promítá do celé expozice. Neviditelná báseň zve diváka k zastavení, k pohledu, který přesahuje, k objevování jemných vazeb mezi člověkem a světem, jenž dýchá spolu s námi.