Scéna.cz 

Maximální fotografie do 14. září 2007

Už čtvrtý ročník výstavy MAXIMÁLNÍ FOTOGRAFIE probíhá až do 14. září v jižních zahradách Pražského hradu. Tentokrát představuje snímky fotografa Ivana Pinkavy s názvem SALOME. Výstava je opět instalována pod širým nebem a jako v minulých letech vychází ze sbírky skupiny PPF, jejíž soubor české fotografie patří dnes k nejvýznamnějším kolekcím v České republice. Výstavu nyní vidí až 1000 lidí denně – právě tolik rozdávají hostesky informačních letáků návštěvníkům hradních zahrad.

Výstava rozmístěná v Rajské zahradě a zahradě Na valech představuje celkem 34 velkoformátových zvětšenin na šestadvaceti stojanech z oceli a skla. Černobílé snímky z let 1990–2004 zahrnují Pinkavovy slavné portréty, ale i méně známé fotografie zátiší.
„Ivan Pinkava je fotograf uznávaný stejně samozřejmě doma jako za hranicemi a je rozhodně jedním z nejpozoruhodnějších autorů stále se rozrůstající sbírky skupiny PPF,“ říká kurátor výstavy Pavel Lagner. Stojany rozmístěné po celém areálu jižních zahrad nabízejí čtyřiatřicet nepřehlédnutelných zastavení. „Pinkavovy fotografie jsou fascinující právě svou záměrnou nejednoznačností,“ dodává Pavel Lagner. „Co je provokující, je současně intimní a útěšné, co je o smrti, je i o novém začátku. Světlo prostupuje tmou, a zda byl před objektivem muž, či žena, není zcela jisté ani důležité.“
Autorem skleněných stojanů je architekt Michal Froněk (stojany s ocelovou podestou, vyráběnou technikou odlévání starých zbraní a děl, vznikly v ateliéru Olgoj Chorchoj), autorem grafického designu výstavy, bookletu a plakátu je Aleš Najbrt. Výstava až do konce srpna k vidění každý den v Rajské zahradě a zahradě Na Valech od 10ti do 20ti hodin (v září od 10ti do 19ti hodin). Zde jsou k dispozici i brožurky s informacemi o výstavě. Vstup na je zdarma.

Už název výstavy SALOME naznačuje, že Pinkavovy fotografie odkazují k obecně sdíleným kulturním archetypům: v případě námětu Salome jde o portrét dcery krále Heroda, která si za svůj fascinující tanec řekla svému nevlastnímu otci o zvláštní odměnu – hlavu Jana Křtitele.
Výjev „dívky a smrti“ známý v mnoha podobách z dějin malířství je však na Pinkavově fotografii prostoupen vlastním obsahem a intenzitou, které jim propůjčili autor i konkrétní žena na jeho fotografii. „Dívku zachumlanou v hrubém kabátě a s krutýma, možná spíš vyhaslýma očima můžeme vidět jako vražedkyni i jako oběť nešťastného milostného citu,“ říká Pavel Lagner, který zároveň upozorňuje na zvláštní efekt Pinkavových portrétů: „Lidé na fotografiích Ivana Pinkavy na nás hledí nejméně tak intenzivně jako my na ně. Snímky na speciálních tvrzených sklech tak fungují jako zrcadlo vlastní duše.“