Scéna.cz 

Muž, který stvořil Godota

Samuel Barclay Beckett, irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla, se narodil v Dublinu v protestantské dobře situované rodině. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu, poté absolvoval studium na jezuitské Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a filologii. V té době byl ovšem znám i jako zdatný sportovec - věnoval se údajně boxu, rugby, plavání, kriketu i jízdě na motocyklu. Po ukončení studia 1927, pracoval jako učitel v Belfastu. Velký svět se pro něj otevřel, když v roce 1928 získal místo lektora angličtiny na elitní École Normale Supérieure v Paříži. Zde se spřátelil se svým neméně slavným krajanem Jamesem Joycem a stal se přesvědčeným obhájcem jeho díla. V Paříži Beckett také uveřejnil své první literární pokusy.
V roce 1930 se vrátil do Dublinu a necelé dva následující roky učil na domovské Trinity College francouzštinu. V té době u něj propukly deprese, které léčil v psychiatrické léčebně. Po svém propuštění z léčebny však nastává období Beckettova života, které je často popisováno jako temné a neklidné. Mladý spisovatel několik let bezcílně bloudil po Evropě, střídavě se usazoval v Německu, Paříži a Londýně, provázen duševní krizí, depresemi a údajně i psychosomatickými obtížemi. Během cest po starém kontinentě dovedl Beckett načerpat leccos z pulzující, neklidné atmosféry své doby - od přednášek jednoho z otců psychologie Carla Gustava Junga přes filmovou tvorbu Sergeje Eizenštejna a letmou známost s Peggy Guggenheimovou až po dunění vojenských holínek na ulicích nacistického Německa.

Koncem 30. let se usídlil v Paříži. V průběhu druhé světové války se Beckett angažoval v protifašistickém odboji - francouzské hnutí odporu. Roku 1942, odchází do jižní Francie, kde žil do konce války na venkově, pracoval jako zemědělský dělník. Po skončení druhé světové války se Beckett vrací do Paříže, kde žil až do smrti. Roku 1970 mu byla udělena Nobelova cena. Beckett, k jehož vrcholům tvorby patří i trojice tzv. antirománů z konce 40. let Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný, zemřel v roce 1989 v 83 letech několik měsíců po smrti své životní družky, francouzské pianistky Suzanne Deschevauxové-Dumesnilové. Na své přání byl pohřben pouze za přítomnosti blízkých, veřejnost se o jeho smrti dozvěděla až později.
Z Beckettova díla je vůbec nejslavnější divadelní hra Čekání na Godota (1952), která měla premiéru v Paříži v roce 1953. Aniž to někdo, včetně jejího autora tušil, znamenalo její uvedení zvrat v kulturním vývoji. Do povědomí diváků vstoupil zcela nový dramatický proud, nazývaný anti-divadlo, nové divadlo, ne-divadlo, nejčastěji však absurdní divadlo. S absurdním divadlem se zrodil žánr, který dovedl lépe než jiné vystihnout svět moderního člověka ohrožovaného technickým vývojem, ztraceného v každodenním stereotypu a nenalézajícího víru, smysl ani cíl své existence. Člověka čekajícího na změnu, pokyn, zázrak nebo právě na svého Godota, který ovšem nikdy nepřichází. Mezi další dramatická díla, z nichž většina byla uvedena i u nás, patří Konec hry, Poslední páska, Šťastné dny, Hra a krátké aktovky (Já ne, Nyní, Dech). Z prózy jmenujme díla Murphy, Watt, Molloy, Malone umírá, Nepojmenovatelný, Jak to je, Novely a texty pro nic.