Scéna.cz 

Vilém Petrželka: Z jeho životních osudů neznámých a zapomínaných

Velmi zasvěceným způsobem nám přibližuje život a dílo významného brněnského skladatele, pedagoga, kritika a organizátora, Viléma Petrželky, jeho syn, dr. Ivan Petrželka – to ovšem je v titulu zatajeno, dovídáme se to až v úvodu knihy – „Několik slov na vysvětlenou“. Připočteme-li k tomu, že grafické zpracování knihy se ujal vnuk skladatele, Roman Petrželka, pak tu před námi defilují vlastně tři generace tohoto rodu. Dílo je prodchnuto mimořádně vřelým vztahem syna k otci, a to od zprostředkovaných vzpomínek na otcovo dědictví v Brně-Králově Poli, přes své vlastní dojmy a zkušenosti prožité v rodině naplněné uměním a vzájemným pochopením. Syn zde uvádí a dokumentuje otcovy životní úspěchy i prohry, uznání i nepochopení a zdůrazňuje otcův vždy čistý štít a neskloněnou povahu.

Brněnský rodák Vilém Petrželka byl Janáčkovým žákem na varhanické škole (v knize jsou uvedeny dvě jeho vzpomínky na Leoše Janáčka – Radostná hodina skladby a Vzpomínka na Leoše Janáčka) a na jeho doporučení nastoupil své první učitelské místo v Ostravě-Zábřehu – dnešní tamější Základní umělecká škola nese jeho jméno! S dojetím se člověk dívá na fotokopii Janáčkova dopisu ze dne 15. srpna 1908, psaného rukou a adresovaného do Ostravy – cituji: Velectěný pane! Doporučuji Vám vřele p. Petrželku, abit. III. roč, varh. školy. Je to talent skladatelský, doufám proto, že nepřijde na scestí, že bude pilně pracovat a dále se vzdělávat – což jeho chráněnec svědomitě plnil, nejen činností pedagogickou, ale i hudebně kritickou, mimoto se úspěšně uplatňoval i jako pianista.
Po Petrželkově návratu do Brna sledujeme jeho působení v Besedě brněnské, na varhanické škole, dovídáme se i o jeho soukromém studiu u Vítězslava Nováka – což později vedlo k úvahám, kdo měl na jeho tvorbu větší vliv, zda Novák či Janáček? – i jeho činnosti pedagogické na brněnské konzervatoři, kam nastoupil hned po jejím založení, 1. září 1919. I v Brně pokračuje ve své kritické činnosti, pohostinně diriguje Orchestrální sdružení a společně s dr. Vladimírem Helfertem a Václavem Kaprálem stojí u zrodu Klubu mladých skladatelů moravských, z něhož později vznikl Klub moravských skladatelů.
Trochu neradostná je kapitola zabývající se Petrželkovým působením na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Sice zde vidíme přípis ze dne 17. ledna 1947, jímž je Vilém Petrželka pověřen výukou na této nově vzniklé škole (podepsán rektor dr. Ludvík Kundera), ale už 11. března 1948 dostává usnesení Akčního výboru JAMU v Brně – „aby do konce letního semestru 1948 nekonal na JAMU přednášky a příslušná cvičení“, podepsáni jednatel Milan Máša a předseda dr. Josef Burjanek. Současně s tímto přišlo i usnesení Syndikátu českých skladatelů – „…abyste byl až do konečného prověření příslušnými místy vyloučen z členství v Syndikátu českých skladatelů“ - podepsáni předseda Václav Dobiáš a jednatel Miroslav Barvík. Náprava přišla až po letech: od 17. března 1955 byl Vilém Petrželka na JAMU vedoucím katedry skladby, dirigování a hudební vědy, 20. zá­ří 1957 pak byl jmenován řádným profesorem.
V celé publikaci se dr. Ivan Petrželka úmyslně vyhýbá hodnocení skladeb svého otce, i když přirozeně jsou zde některé uváděny, neboť nechce být podezírán z podjatosti. Zato vyjmenovává jeho žáky, z nichž mnozí jsou dnes významnými hudebními skladateli, a také nám předkládá výňatky z některých otcových recenzí i všeobecných hudebních úvah – Hudební život brněnský, Za hudebním vzděláním mládeže aj.
Velmi cenné jsou v knize vzpomínky současníků, spolupracovníků i žáků, a také bohatá fotodokumentace.

Ivan Petrželka: Vilém Petrželka; Z jeho životních osudů neznámých a zapomínaných; Nakladatelství Šimon Ryšavý, Brno 2005; 167 stran, z čehož 10 stran je věnováno fotografiím a 29 fotokopiím. Vydána byla za finanční podpory Hudební Nadace OSA v Praze.

Věra Lejsková, Hudební rozhledy 04