Scéna.cz 

3D interaktivní svět podle TMBK

A je to tady. Po veleúspěšné výstavě Českoland z roku 2020, kterou navštívilo přes dvacet tisíc lidí, z nichž se jich sedmnáct opravdu pobavilo, přichází TMBK s novým projektem plným své staré drzosti, absurdity a černého humoru. Tentokrát zve návštěvníky do svého interaktivního 3D svět – na výstavu ZA HRANICE ČESKOLANDU (11.11. – 12.12. 2025, Galerie Hradební 3, Praha). TMBK nechá své digitální výplody ožít ve fyzickém prostoru. Návštěvníci se ocitnou uprostřed chaosu české i zahraniční reality tak, jak ji vidí autor – ironicky, bez filtru a s lehkou dávkou nihilismu. Výstava je hravá – dá se nejen sledovat, ale i (jemně) osahat, otevřít, posunout, rozsvítit – zkrátka prožít!

Od Českolandu k celému světu
„Původně jsem chtěl lidem dát druhé pokračování mé bývalé výstavy Českoland 2, ale pak mi došlo, že bych to chtěl asi trochu posunout jiným směrem. Když jsem vyrůstal, tak jsem miloval malé modely měst okolo vláčků apod., tak mě napadlo, že bych chtěl udělat něco podobného. No a tahle idea se spojila s tím, že by ta výstava měla být putovní. Takže vznikl tenhle koncept výstavy interaktivních 3D koláží v krabicích. Myslím, že i lidé se budou určitě bavit a už nejen proto, že se mohou svou interakcí zapojit také," přibližuje Tomáš Břínek.
Změna formátu přinesla i rozšíření záběru. „To byla právě jedna z věcí, proč jsme upravili název Českoland o “za hranice”, jelikož to bude taková všehochuť všeho. Témata se budou týkat celého světa," vysvětluje TMBK. V závislosti nejen na divokém time managementu pana TMBK tak výstava nabídne 30-40 kusů, z nichž každý obsahuje speciální vizuální či audio prvky.

Dva měsíce miniaturizace, chaosu a ztracených léků
Příprava výstavy nebyla procházka růžovým sadem, ale spíše Ordinací v Růžové zahradě. „Není to úplně jednoduché, každá krabice obsahuje nějaké speciální vizuální nebo audio vychytávky. Takže už se to aktivně dohromady dává cca 2 měsíce," popisuje TMBK proces, při kterém se s výtvarníkem Markem Brožkem probírali velkým počtem materiálu, než našli to pravé. „Měli jsme u toho různá kritéria, aby to byla grafika nadčasová, vtipná a aby tam šel použít nějaký zajímavý interaktivní prvek."
Samozřejmě nechyběly ani komplikace. „Výroba a miniaturizace byla docela složitá, navíc mi do toho porodila PR , produkční otěhotněla (ale za to si můžu tak trochu sám :)) a výtvarník někde ztratil léky na pozornost," vzpomíná s úsměvem autor, který proto už pomalu uzavírá sázky ohledně toho, co za “katastrofu” se stane na vernisáži 11.11. Na otázku, které kousky jeho předchozích výstav měly u návštěvníků největší úspěch, odpovídá typicky: „To je dost složitá otázka, ale jak by odpověděla obsluha vietnamské restaurace: Všechno dobry, pane."