Scéna.cz 

Infamous Beauty - Andrese Serrana

Krucifix ponořený v moči, mučírny nebo stoupenci Ku-klux-klanu: DOX zahajuje výstavu Infamous Beauty – průřez tvorbou kontroverzního amerického fotografa Andrese Serrana. Umělce, který celý život hledá krásu a nebojí se tabuizovaných témat. Centrum současného umění DOX ve výstavě Infamous Beauty odhalí na 120 velkoformátových fotografií umělce, který přepsal dějiny americké kulturní scény. Tvorba Newyorčana Andrese Serrana (72) přináší silné emoce, kontrasty i odhalování polopravd. Už 40 let se ve svém díle zabývá společenskými otázkami, sexualitou, rasovou nesnášenlivostí a temnými aspekty lidského bytí.

Serrano fotografoval řadu ožehavých témat, například stoupence Ku-klux-klanu, mrtvé v márnici, detaily střelných zbraní nebo popálené osoby. Vydal se i do newyorského metra, kde portrétoval bezdomovce. Nemalou část své tvorby věnoval lidské sexualitě, kdy se snažil překročit tabu a představit divákům různé formy sexuálních identit, ať už se jednalo o homosexuální i jiné orientace, nebo fetiše. Ve svých raných dílech využíval rovněž tělesné tekutiny (moč, krev, mateřské mléko apod.). Jednou ze svých posledních sérií se snažil poukázat na to, jak plíživě se Donald Trump pokouší ovládnout USA.

Sám Andres Serrano si přitom nevybírá témata podle toho, zda jsou pro společnost tabu, ale podle toho, co jej osobně zajímá: „Témata si volím sám, rodí se v mé hlavě. Mohou se vztahovat k lidem, k místům, problémům nebo nápadům okolí. Fotografie obvykle pramení z mé mysli a pak se snažím zjistit, jak bych je mohl uskutečnit. Neřekl bych, že se věnuji tématům, která jsou pro mě tabu, spíš neprozkoumaná. Zhmotňuji obrazy ze své hlavy. A když je vyfotím, vypadají většinou ještě lépe, než jsem si představoval! A jak se dostanu k lidem a přiměju je, aby udělali to, co chci? Požádám je o to.“

Podle kurátora výstavy Infamous Beauty Otto M. Urbana tkví netradičnost Serranových děl i v tom, že na problémy poukazuje formou odkazů na staré mistry: „Jako historik umění mám rád, když lze v dílech nalézt odkaz k dějinám umění, což Serrano dělá. Sám o sobě mluví jako o umělci, který používá médium fotografie s malířským vnímáním obrazu. Odkazy lze vidět třeba v geometrii jeho fotografií, tam se jedná třeba o aluzi na Pieta Mondrianiho nebo Kazimíra Maleviče. V některých portrétech lze zase vidět slavného amerického fotografa 19. století Edwarda S. Curtise, zmiňuje v nich i Caravaggia a barokní malbu. Proto mě hned zaujal způsob, s jakými odkazy pracuje a jak přetváří díla starších umělců.“

Pražská výstava je sestavena ze dvou samostatných částí, které se ale vzájemně doplňují a tematicky prolínají. Ve výstavní hale je pod názvem Beauty prezentován soubor více než šedesáti děl, jež jsou výběrem z autorovy dlouhé umělecké kariéry. Tvorba Andrese Serrana se v DOXu představuje v dialogu aktuálních fotografií se staršími pracemi z celkem 18 cyklů, kupříkladu: Tělesné tekutiny (1986–1990), Ponoření (1987–1990), Nomádi (1990), Márnice (1992), Předměty touhy (1992), Amerika (2001–2004), Svatá díla (2011), Mučení (2015).
V mezonetu DOXu je poté představen ucelený cyklus Infamous z roku 2019. Třetí prostor je věnován Serranově nejnovější sérii s názvem Vyznání. Poslední práce vznikly jako kresby olejovými pastely, které Serrano vytvořil přes černobílé fotografie soch od Michelangela.
Porovnání novějších děl s díly staršími více než tři desetiletí přináší podle kurátora výstavy Otto M. Urbana překvapivá a silná spojení. „Chtěli jsme představit celé Serranovo široké spektrum, od nejstarších prací až po ty nejnovější. Naším cílem bylo ukázat provázanost a konzistenci jeho uměleckého názoru. Proto jsou vedle sebe umístěna díla, která mají mezi sebou třeba dvacetiletý rozdíl, ale v tom názoru jsou překvapivě v jakési harmonii. Jedná se o celoživotní hledání krásy, pravdy nebo dobra. Neustále ale jeho dílem vede jedna linka a tou jsou náboženské motivy a odkazy ke křesťanské ikonografii.“

Jedním z nejvýznamnějších aspektů Serranovy práce je schopnost rozpoutat u veřejnosti diskuzi o kontroverzních tématech. Ve svých fotografiích často používá drsné, explicitní až šokující obrazy, jejichž cílem je vyvolat silnou emocionální reakci. Ani tato díla nechybí na výstavě v DOXu, jak kvituje sám autor: „Moje práce je plynulá a přechodná, jinými slovy jde o organický proces. Jeden obraz vede k druhému, jeden nápad, jeden cyklus přechází v další. Je to nit, která spojuje vše, co dělám, od jednoho dne k druhému, od jednoho měsíce, jednoho roku, jednoho desetiletí k druhému. Kurátor Otto M. Urban pochopil, že pražská výstava by měla být třeskutá a bez zábran, a tak vybral několik mých nejlepších prací z různých sérií pocházejících z mnoha míst: Fotografiska ve Švédsku, a/political v Londýně, Nathalie Obadia Gallery ve Francii a Belgii.“

Kontrast je jednou ze základních charakteristik Serranova díla – i ta nejtemnější místa jsou podle kurátora Otto M. Urbana zobrazena s respektem a touhou po kráse. „V řadě rozhovorů mluví Andres Serrano o tom, že mu jde především o zachycení krásy. Často si vybírá motivy, které jsou obecně vnímané jako ošklivé – například smrt nebo nahota starých lidí. Jedním z bodů jeho umělecké mise tak je najít i v takovýchto tématech krásu. Což je vlastně v dnešní teorii umění pojem, který skoro nikdo nepoužívá, protože krása jako kdyby zmizela. Jako by byl Serrano jedním z mála, kdo se nebojí mluvit o kráse jako o termínu. Tisíc let byla přitom krása jedním z klíčových termínů jakéhokoli uměleckého vyjádření. Proto si vážím toho, že Serrano otevřeně vrací téma krásy do širší diskuze.“
Výstava Infamous Beauty potrvá do 7. 1. 2024.