Scéna.cz 

85. výročí narození scénografa Josefa Svobody

Jeden z nejvýraznějších českých umělců, kteří v poválečném období zasáhli nejen do českého, ale i evropského divadelnictví. Originální scénické návrhy prof. Arch. Josefa Svobody ohromují vynalézavostí, obrazivostí, schopností zužitkovat i mimo divadelní zdroje. Kromě toho mu patří zásluha rozvoje světelného designu. Do světového kontextu vstoupil především v souvislosti s Laternou Magikou a poté realizací scénických návrhů pro velké evropské operní i činoherní divadla.

Když sledujeme cestu Josefa Svobody od dob studií, nedivíme se jeho všestrannosti a invenci. Vyučil se truhlářem, studoval na Ústřední škole bytového průmyslu, ale poté scénografii na pražské Konzervatoři a architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Typická pro něj byla neustálá konfrontace teorie a praxe; v době studia se v roce 1945 podílel na založení Opery Divadla 5. května, stal se zde šéfem výpravy. Spolupracoval s Divadlem satiry, Studiem Národního divadla a od roku 1948 byl členem Národního divadla v Praze, nejprve jako jevištní výtvarník a od roku 1951 také jako šéf umělecko-technického provozu (až do 1992, kdy spolu se Státní operou a Laternou magikou, jejímž uměleckým šéfem byl od roku 1973, po delimitaci odešel).
Hned na počátku umělecké cesty, V Divadle 5. května, se setkal se svými dvěma důležitými uměleckými osobnostmi - režiséry Alfrédem Radokem a Václavem Kašlíkem. Spolupráce s A. Radokem vytříbila jeho smysl pro režijní pojetí scénografie a pro funkční začlenění scény do kontextu ostatních složek dramatického díla. Společně se podíleli na množství experimentů, mj. vznik Laterny magiky, polyekranu a dalších audiovizuálních forem. Spolupráce s Václavem Kašlíkem v něm probudila vztah k hudbě a přinesla řadu vynikajících operních představeních na domácí i zahraniční scéně. V šedesátých letech začal spolupracovat s dalšími výraznými režijními osobnostmi té doby – Otomar Krejča a Miroslav Macháček (ND, Divadle za branou) a poté na řadě evropských scén. V osmdesátých letech pak spolupracoval s Evaldem Schormem na scéně Laterny magiky.
Jako pedagog působil nejen na VŠUP v Praze, ale i na školách a univerzitách celého světa. Vytvořil scénografie pro více než 700 domácích i zahraničních scén (spolupráce mj. s A. Delcampem, J. Dexterem, C. H. Dresem, A. Everdingem, G. Friedrichem, G. Strehlerem, L. Olivierem, R. Petitem, J.- C. Riberem ad. Jak už to bývá, daleko větší ocenění získal v zahraničí - Dr.h.c. na Royal College Arts v Londýně (1969), International Theatre Award v New Yorku (1976), Chevalier de l´Ordre des letters v Paříži (1976), Doctor of Fine arts na Denison University a Western Michigan University v USA (1978-84), cena U. S. Institute for Theatre Technology v USA (1986), titul The Royal Industry Designer v Londýně (1989), francouzská Légion d´Honneur z roku 1993, Dr.h.c. na Université Catholique de louvaine-la-Neuve 2001.