Scéna.cz 

Svatá Anna v žaláři

Ostnatým drátem na hranicích uvěznili komunisté za minulého režimu celou republiku, na některá místa byl ještě uvržen těžký žalář v podobě vojenských zón. Jednou z nich byla i Libavá v Oderských vrších na severní Moravě. Na náhorní plošině Oderských vrchů kolonizované českými králi od 13. století se v minulosti nacházela řada prosperujících obcí s převážně německým obyvatelstvem.

Důležitým centrem bylo městečko Stará Voda se starou poutní tradicí k zázračné sošce svaté Anny. Kardinál Karel z Lichtenštejna nechal původní gotický kostel přestavět v letech 1681 až 1696 v barokním slohu podle plánů známého italského stavitele Tencally a zároveň dal vybudovat piaristický klášter s proslulou kolejí. Působili a studovali v ní významné osobnosti jako například pedagog a muzikolog Jan František Hanel (1 751 – 1820), rektor pražské a vídeňské univerzity astronom, matematik a přírodovědec František Halaška (1780 - 1847), fyziolog Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869), genetik Gergor Mendel (1822 - 1884) nebo olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan (1851 - 1923). Piaristický klášter přežil josefínské reformy a fungoval zde do roku 1922, kdy jej převzali redemptoristé a posléze benediktýni.

Do chrámu přicházely každoročně tisíce poutníků na svátek sv.Anny a svatého Jakuba Většího, jimž byl zasvěcen a mnozí si odnášeli zázračnou vodu od nedaleké studánky. Z poutníků mělo prospěch celé městečko, výrobci různých suvenýrů, hostince i ostatní živnosti, vznikly tu i malé lázně.

Konec druhé světové války byl i koncem normálního života v kraji. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto, mnohé vesnice zůstaly zcela opuštěné, do některých přišli noví „kolonisté“. Nezdrželi se dlouho, než se mohli pořádně zabydlet, bylo rozhodnuto o vytvoření vojenského újezdu, a tak se museli zabalit a jít zase dál. Na jejich místě se usídlila armáda, která bývalá sídla zlikvidovala při střeleckých cvičeních. Za oběť padla Stará Voda i s klášterem, naštěstí mohli svatá Anna a svatý Jakub živořit v chrámu ale ani oni si nebyli jisti životem. To, co nestihli zničit českoslovenští vojáci, dodělala ruská vojska, která sem vpadla v roce 1968.

Teprve po převratu v roce 1989 mohli oba světci vyjít ve značně zuboženém stavu z vězení. Z iniciativy nadšených lidí na české i německé straně, kteří měli a mají vztah k této nemocné krajině, se začalo s prvními opravami a dnes díky jim a za finančního přispění oficiálních institucí se svatá Anna a svatý Jakub mohou těšit z opraveného domova. Nejvíce se ale jistě těší z obnovených poutí. Rekonstrukce byla zaměřena především na vnějšek, střechy a fasády, interiér přijde teprve na řadu. Za kostelem již také svítí bílé stěny a černá se kupole kapličky nad studánkou a několik opravených křížků.

Do Staré Vody se běžný život už nevrátí. I tak je příkladem duchovní síly místa, projevující se v činech lidí, kteří jsou ochotni nechat ji v sobě působit. Libavá je stále vojenskou oblastí, ale již ne tak rozsáhlou a neprostupnou jako dříve. Nejen kolem svaté Anny ale i kolem kostela v samotné obci Libavá, rovněž v dost zchátralém stavu, se shromáždila hrstka dobrovolníků. Podařilo se jim zabránit armádě v poškozování starých hřbitovů a hrobů, opravují křížky a památníky v zaniklých vesnicích, v Libavé se starají o větrný mlýn. Úřady se k ničemu příliš nemají, a tak jen zásluhou těchto nadšenců a jistě s podporou již osvobozené svaté Anny a svatého Jakuba pomalu tento kraj povstává z mrtvých. K úplné rekonvalescenc i bude a le potřebovat ještě mnoho a mnoho času...