Scéna.cz 

Miloslav Blahynka: Exotizmus v opere

Exotika, promítající se do určitého prostředí v určitém čase, na sebe může vzít mnoho podob podmíněných různými faktory politickými, hospodářskými, sociálními, kulturními apod. Poměrně dobře je zmapován výskyt tohoto fenoménu v české literatuře národního obrození a to od jeho počátků až do konečné fáze. Stálou konstantu přitom představuje zájem tvůrců, jak autorů, tak i překladatelů o Nový svět. Za konkrétní doklady můžeme považovat například dílko Prokopa Šedivého Maran a Onyra. Amerikánský příběh, který se stal, když čtvrtý díl světa Amerika nalezena byla a Španělové a Angličané s žádostí nabytí velkého bohatství Indiány na křesťanskou víru obraceli (Praha 1791) nebo Jungmannův překlad Chateaubriandovy Ataly (Praha 1806), jež mimo jiné uvádějí v tomto zlomovém období do českého prostředí ideu ušlechtilého divocha v Montaignově a Rousseaově pojetí. Je velmi potěšitelné, že se v odborné bibliografii, věnující se tomuto tématu, objevila i práce, rozebírající podrobně zmíněný jev v dějinách tak specifického hudebně-dramatického žánru, jakým je opera.

Miloslav Blahynka v úvodu své v mnoha ohledech inspirativní monografie vymezuje pojem exotismu dvěma významy, s nimiž nadále pracuje. Je to exotismus jako vlastnost, čili označení toho, co je exotické a následně záliba v exotickém, přičemž obojí spolu pochopitelně velmi úzce souvisí.
Jak autor výstižně poznamenává, setkáváme se v evropské opeře s různě pojímanými exotickými náměty už v počátcích jejího dlouhého vývoje. První exotické opery hledají a nacházejí svá témata zejména v antické mytologii. Nový krok však byl učiněn poměrně velmi brzy, již kolem poloviny 17. století. Právě tehdy se ve vývoji operního žánru poprvé setkáváme s novou vlnou. Ta je tematicky spjata s motivy čerpanými z oblasti mimoevropských kultur. Tato přelomová změna v námětové orientaci opery souvisela na prvním místě s hodnotovou proměnou vnitřního světa barokního člověka, pro něhož, jak více než před půlstoletím výstižně poznamenal Zdeněk Kalista, daleký obzor znamenal vábení vskutku osudotvorného významu. A do tohoto prostoru tehdejší Evropan projektoval svá přání a sny, nespoutané fantazie i nenaplněnou touhu.
Druhým důležitým momentem, který Blahynka rovněž analyzuje, je skutečnost, že oproti tématům z antické mytologie, která byla přece jen vymezena určitými hranicemi a svázána byť s ne zcela poznanou a pochopenou realitou antického světa, představovaly opery s exotickými tématy mimoevropskými pro jejich autory mnohem větší tvůrčí svobodu a hlavně novou možnost fabulace, konstruování zápletek, které nemají dopředu určený charakter a z hlediska literárního zpracování více či méně zavazující charakter a pro konzumenty uměleckého díla oživení, obohacení a z něho vyplývající estetické a umělecké inovace.
Za velmi cenný považuji autorův přístup ke zvolenému tématu, který je interdisciplinární a kromě muzikologie a teatrologie se obrací především k historii, geografii, etnologii apod. A konečně - z hlediska badatele - zabývajícího se odrazem reality Nového světa v evropském a českém prostředí 16. a 19. století velmi oceňuji kapitolu Montezumovská tématika v německém kontextu. Je nesporně velmi zajímavé, že operu věnovanou tragické postavě předposledního vládce aztéckého Tenochtilánu Moctezumy Xocoyotzina napsal i český skladatel, působící ve druhé polovině 18. století v Itálii, Josef Mysliveček. Jeho Motezuma měl premiéru ve Florencii v roce 1771.
Závěrem lze shrnout, že kniha Exotizmus v opere představuje nejen významný příspěvek k dějinám evropské hudby, ale má velký význam stejně tak pro historiky, kunsthistoriky, etnology i badatele dalších vědních oborů. A právě v tomto velmi širokém otevření se do různých oblastí kulturních dějin spočívá zřejmě její největší význam.