Scéna.cz 

Zednáři bez záhad

Svobodní zednáři oslavují v tomto roce své tří sté narozeniny podobně jako Marie Terezie, o níž se nedá říci, že by si je zvlášť oblíbila, přestože je měla ve vlastní rodině.
Z mnoha pověstí a legend, které je obklopují a k nimž dali popud jejich příznivci i kritici, se u této příležitosti odhalují jako jedno ze sdružení, spolků a klubů, kterých nebylo málo a které se zaměřovaly především na obecný rozvoj společnosti, na vědu a umění. K mysterióznímu oparu, který se kolem nich vznášel, přispěly snad nejvíce jejich uzavřenost vůči veřejnosti, zvláštní zasvěcovací rituály, symboly a poznávací znamení. Možná mají svůj počátek, tak jako samotní zednáři v době stavitelů katedrál, kteří tvořili ve společnosti tehdejších řemeslníků výjimečnou skupinu díky svému dobře utajovanému know how.

Když se přestaly v renezanci stavět katedrály, mohly se stavební hutě přetransformovat ve filozofické spolky. Druhá teorie o původu je spojuje s anglickým osvícenectvím. Právě do Anglie a roku 1717 se umísťuje jejich oficiální vznik. Došlo k němu tak, že se spojily čtyři již existující lóže v Londýně. Stalo se to nedlouho poté, co byla založena Královská společnost nauk a v prvním období se mnozí její členové stali také zednáři, kteří usilovali o to, aby se věda prosazovala ve společenském pokroku. Vedle vědců o to šlo i politikům a členům královské rodiny z hannoverské dynastie. V Anglii hrála úlohu také náboženská otázka. Prominentní účastníci zednářských lóží mohli napomoci, aby v protestantském státě nedošlo k restauraci katolických Stuartovců. Do anglických sdružení vstupovala také inteligence z řad francouzských hugenotů a rovná účast přitahovala mezi šlechtu a inteligenci také umělce a měšťany. Zednářské hnutí se brzy rozšířilo do ostatních evropských států a prostřednictvím anglických kolonií do celého světa. Mnoho známých jmen ať z vědy, umění, politiky se během třistaleté existence octlo na zednářském seznamu. Jen jako malý příklad – z politiků Washington, Laffayete, Garibaldi, Simon Bolívar, Eduard VII., Churchill, Truman, z řad umělců Voltaire, Haydn, Mozart, Goethe, Wilde, ale i třeba komik Hardy nebo herec Gable, Wayne a bezpočet dalších.

V našich zemích se ustanovili zednáři v roce 1741 během sasko francouzské okupace Prahy a k zakládajícím členům patřily reprezentanti šlechty – např. hrabě Valdštejn nebo Michna z Vacínova a rovněž hrabě František Kinský, který byl zasvěcen v Londýně spolu se svým panovníkem Františkem Štěpánem Lotrinským jako habsburský vyslanec v Anglii. V roce 1794 bylo ale zednářství na území habsburské říše zakázáno, protože František II. se obával, že je propojeno s francouzskou revolucí a mohlo by ohrožovat státní pořádek. Zednáři ale nepřestali pracovat a jako členové mimo rakouských l óží se přičinili o různé charitativní a kulturní projekty – stály u zrodu Národního muzea Národní galerie, sirotčince pro hluchoněmé a podobně.. Oficiálně byli obnoveni po vzniku republiky a také v jejich řadách stanuli elitní občané nového Československa – Rašín, Šámal, Beneš, Jan Masaryk, Eliáš, z umělců Alfons Mucha, který pro zednářské lóže navrhoval výzdobu a insignie, Kvapil, Roškot, Machoň a další. Dodnes je hlavní zednářský symbol - úhelník a kružítko - umístěn v průčelí budovy Městské knihovny na Mariánském náměstí, jejíž podobu navrhoval Ladislav Kofránek sám zednář za jej&iacu te;ho zednářského ředitele Jana Thona. Ještě jednou museli zednáři u nás přerušit své aktivity – po roce 1948, aby se opět ustanovili po změně režimu v roce 1989. Dnes mají u nás 22 lóží zhruba po 28 členech a v celém světě jich má být nyní kolem dvou a čtvrt miliónu. Přestože se někteří a některé směry hlásící se k zednářství zvláště v Latinské Americe s politikou nevhodně zapletli, je i v současnosti jejich hlavním cílem etická kultivace a prospěch lidí a není pravděpodobné, že by kdy mohli mít takovou moc a mohli manipulovat se světem takovým způsobem, jak jim vnucují četné konspirační teorie.