zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Sex ve filmu versus cenzura

Dokument Rocco (Rocco Siffredi)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Městská knihovna Praha uvede 5. dubna 2017 v Ústřední knihovně v od 19:00 hod pornografický snímek jako objekt uměleckého a vědeckého zájmu.
Přednáška filmového historika Vladimíra Hendricha podá panoramatický přehled toho, jaký postoj vůči pornografickým snímkům zaujímali někteří přední světoví spisovatelé a esejisté (David Herbert Lawrence, Henry Miller), filmaři (Federico Fellini, Michelangelo Antonioni, Pier Paolo Pasolini, Nagisa Ošima) i teoretici masmediální kultury (japonská teoretička médií Keiko Sei). Přednášku s exkursy do historie cenzury pornografických artefaktů a do role, jakou hraje tento fenomén v dnešním světě, doplní krátké ukázky z nejproslulejších pornofilmů.

Filmový dokument Rocco Thierryho Demaiziera a Albana Teurlaie sleduje životní příběh italského pornoherce Rocca Siffrediho (nar. 1964), který znamená pro pornografii totéž, co Mike Tyson pro box nebo Mick Jagger pro rock 'n' roll. Maminka si přála, aby se stal knězem, on však svůj život zasvětil jinému bohu – sexu. Za svou déle než 30 let trvající kariéru natočil přes 1 500 filmů. Siffredi se v dokumentu obnažuje do té míry, až to někdy znamená boření vlastního mýtu. Rozkrývá svůj příběh, začátky, kariéru, manželku, děti i své nedávné rozhodnutí opustit pornobyznys nadobro. Jeho otevřené svědectví možná divákům navždy změní pohled na jednoho z nejslavnějších pornoherců všech dob. Ve filmu mluví na kameru také další současné pornohvězdy (John Stagliano, James Deen a další).
Od 20:00 hod Rocco (Francie 2016, od 18 let, 105 min.) Vstupné 80,- Kč, malý sál. Vstupenky zakoupíte na www.mlp.cz.

Rozhovor s Vladimírem Hendrichem.

  • Filmový dokument o životě nejúspěšnějšího a nejlépe placeného pornoherce všech dob, Itala Rocca Siffrediho, budí emoce. Proč jste se rozhodl zařadit jej do filmové nabídky Kulturního a vzdělávacího centra Městské knihovny v Praze?
    Protože tak či onak podnětné dokumenty věnované tématu pornografie nejsou v našich kinech dodnes k vidění (až na pár výjimek - na Febiofestu a poté v televizi v roce 2009 uvedený snímek V hlubokém hrdle a nyní tedy film Rocco). A protože souhlasím s japonskou teoretičkou médií Keiko Sei, když říká: „Jevy, které jsou považovány za negativní a nečisté, k nimž patří také pornografie a reklama, z kultury nezmizí, a proto jim musíme čelit a pokoušet se jim porozumět… Kritický diskurs o takových žánrech… je dosud velmi chabý anebo téměř neexistuje, a proto je třeba tuto oblast kultivovat." V našich médiích se v 90. letech střetly jen dva extrémní proudy: zastánci cenzury versus stoupenci liberalismu, ale k věcné a střízlivé diskusi na téma pornografie u nás ani 27 let po listopadu 1989 nedochází.
  • Porno se prý stává veřejně akceptovaným žánrem. Souhlasíte s tímto názorem?
    Nesouhlasím. Dalo by se říci, že „veřejně akceptovaným žánrem“ bylo porno ve starověkém Římě – o římské sexuální otevřenosti existuje velké množství historických důkazů –, ale roz- hodně není veřejně akceptováno v naší moderní společnosti, která se v pornobyznysu sice mediálně vyžívá a vydělává na něm (kdyby tomu tak nebylo, proč by existoval?), avšak ofi-ciálně jím opovrhuje jako čímsi nemorálním a hnusným. V „sexuálně snášenlivějším“ antickém světě se ovšem výrazu „pornografický“, jakkoli pochází již ze starověkého Řecka, téměř nepoužívalo. Ve společenském slovníku se toto slovo poprvé ocitlo teprve v roce 1857 v souvislosti s tím, že se pornografické artefakty začaly ocitat na indexu. S rozvojem interne-tu je dnes porno sice až téměř všeobecně dostupné, veřejnoprávně akceptovatelné zůstává však pouze tzv. softporno. Další vtip spočívá v tom, že pokuta dnes hrozí nejen za tzv. hardcore, ale (a to je mnohem více hodné zamyšlení) také za umění.
  • K filmu Rocco budete mít coby filmový historik úvodní slovo + doprovodné ukázky z jiných filmů pro dospělé. Čím jste se řídil při jejich výběru?
    O samotném dokumentu Rocco budu v té cca 45minutové přednášce mluvit jen velmi stručně. Chci se v ní soustředit spíše na dodnes zajímavé příklady cenzury jak pornografic- kých, tak i vynikajících nepornografických, leč vinětou „obscénní“ označovaných filmů, a také na to, jaký vztah k cenzuře sexuality zaujímali někteří z nejvýznamnějších světových spiso-vatelů a filmových režisérů, počínaje zmíněným D. H. Lawrencem, Henrym Millerem, Alber-tem Moraviou a Anthonym Burgessem a konče Fellinim, Antonionim, Ferrerim a Pasolinim. Diváci uvidí krátké ukázky z pár historicky klíčových snímků pornografického žánru plus pár ukázek z filmů, které bývají někdy i dnes vnímány jako skandální anebo šokující, ačkoli za pornografické si je dovolí označit už jenom málokdo.
  • Snímek je natočen kultivovaně, má poměrně dobré hodnocení za režii i scénář. Film je prý nicméně pro mnohé zároveň i hardcore zážitek …
    Budou-li někteří diváci vnímat určité scény v dokumentu Rocco jakožto „hardcore“, to patrně závisí na jejich osobním naturelu či individuální míře cudnosti anebo otrlosti. Já v tom snímku žádné hardcore scény nenašel, ale nedá se vyloučit, že některé z nich mohou na určité jedince působit „hardcorově“.
  • V Městské knihovně v Praze pracujete jako dramaturg kina. Přibližte trochu svoji pracovní náplň.
    Mojí dlouholetou snahou je dostávat do programu MKP tak či onak kvalitní či smysluplně inspirativní filmy a osobnosti. Před projekcí snímku mívám dost často lektorský úvod, po projekci se stává, že moderuji někdy i dost dlouhou a zajímavou diskusi přítomného filmového tvůrce anebo kritika s diváky. Tam dochází k neopakovatelným momentům, ta interakce bývá někdy ohromně podnětná i překvapivá. Občas moderuji také panelové diskuse (například snímek Bratříček Karel se stal záminkou k hlubší diskusi nejenom o filmu, ale také – a zejména – o životě a díle Karla Kryla).
  • Pracujete často ve večerních hodinách, „směna“ vám končí teprve tehdy, až kino ztichne, v sálech se setmí a diváci odejdou. Předpokládám, že máte denní režim sovy a na ranní vstávání vás neužije… :D)
    Máte stoprocentní pravdu. Jsem zvyklý pracovat dlouho do noci jak v MKP, tak i když třeba píšu své vlastní texty. Povinné ranní vstávání mi nevyhovuje ani po zdravotní stránce. Nejsem typ člověka, kterému by pomohlo jít tzv. spát dříve. Neusnul bych.
  • Rocco několikrát pobýval v Praze, mimo jiné v roce 1995 navštívil první ročník Festivalu a veletrhu erotiky. Rád se sem vrací, protože, jak sám říká, v Česku jsou krásné ženy. Setkal jste se s ním někdy osobně?
    Vícero Roccových filmů – nejen těch pornografických a nejenom těch v Praze natáčených – znám, ale osobně jsem se s ním dosud nesetkal. V jedné panelové diskusi organizované studenty FAMU jsem ale vystupoval společně s pornohercem Robertem Rosenbergem a u příležitosti jisté společenské akce jsem si před časem připil šampaňským s českou porno- herečkou, která vystupovala pod pseudonymem Silvia Saint. Silvie je mimochodem jednou z poměrně nemnoha pornohereček, která na sobě tvrdě pracovala a umí vystupovat před kamerou jako skutečná erotická hvězda. Má to, čemu se u filmu říká „přítomnost“ – tedy onu „magickou“ schopnost nenápadně upoutat pozornost publika. Domnívám se, že by mohla velmi dobře ztvárnit také roli v jiném snímku nežli pornografickém – podobně jako to zvládl Rocco například ve filmech Catherine Breillatové. Silvie, to je vlastně takový český Rocco.
  • A má Rocco podle Vás v pohledu na Češky pravdu? :D)
    Jak říkají sportovci: tak určitě!

    Ptala se: Blanka Švecová

    29.3.2017 12:03:10 Redakce | rubrika - Zveme ...
  •