Scéna.cz 

Brána do nebes

Vstupujeme-li do chrámu jako účastníci bohoslužby, většinou již jsou naše myšlenky zaměřeny k tomu, co se tam bude odehrávat a ani jako zvědaví návštěvníci či turisté, pokud nejsme zvlášť upozorněni, nepozdvihneme hlavu, abychom se podívali, kudy se právě ubíráme.
A přitom je to zcela zásadní moment, protože z tohoto světa procházíme branou do nebes. „Porta coeli“ - „brána nebes“ byla zejména v románských kostelech nejvýraznějším dekorativním prvkem celého vnějšího vzhledu stavby a portál nad dveřmi měl hluboký význam jako práh oddělující tento svět a nebeskou sféru. Kdo prošel dveřmi, vstoupil do „nebeského Jeruzaléma“. Brána rovněž symbolizovala Krista podle slov evangelia - „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn...“ (Jan, 10, 9). Kristus byl nejčastějším námětem sochařského znázornění v tympanonu - obloukové ploše nad dveřmi, or&aacu te;mované odstupňovanými oblouky - archivoltami. Kristus v majestátu - Majestas Domini- zobrazuje trůnícího Krista obklopeného svatozáří ve tvaru mandorly. Tento motiv vychází ze Zjevení sv.Jana a z vidění proroka Ezechiela ve Starém zákoně. Po jeho pravici a levici stojí či klečí andělé, kteří se dotýkají mandorly.

Kristus byl ztvárňován v různých variacích jako Pán času, Vládce světů, jako Vzkříšený jako Soudce nad živými i mrtvými, ukřižovaný Spasitel. Možná nejužívanější varianta, známá i z dalšího období gotické architektury, je výjev Posledního soudu s Kristem Soudcem. Tím nejkrásnějším příkladem je mozaika nad jižním vchodem do katedrály sv. Víta ve Zlaté bráně. Kristus sedící na trůně v mandorle, povolává jedny k věčnému životu – vidíme je, jak vystupují z rakví a druhé žene archanděl Michael do pekelného ohně. Události jsou přítomni andělé s nástroji umučení, apoštolové, přímluvci v podobě českých patronů i donátorů – Karla IV. a jeho poslední manželky Alžběty Pomořanské.
Na podobných výjevech bývají čtyři znamení vycházející opět z Ezechielovy vize o bytostech se čtyřmi tvářemi – lidskou, lví, býčí a orlí. Sv. Jeroným ve 4. století vykládá tato stvoření jako symboly čtyř evangelistů – lev – Marek, člověk (anděl)- Matouš, býk- Lukáš a orel – Jan. (Moderní variací Posledního soudu na Zlaté bráně je jen o několik kroků dále uvnitř katedrály vitráž Maxe Švabinského na okně transeptu).

Ukřižovaný Kristus shlíží na příchozí ze západního průčelí svatovítské katedrály i ze severního portálu týnského chrámu na Staroměstském náměstí. Někdy je ukryt v symbolickém obraze – v beránkovi s praporcem vítězství, v trojúhelníku Nejsvětější Trojice, v Boží ruce, v monogramu.
Tympanon bývá obklopen bohatě dekorovanými archivoltami – oblouky nebes. Mohou na nich být geometrické nebo rostlinné ornamenty ale i zvířata nebo postavy.
I ostění – postranní zdi portálu- mívá (hlavně v západní Evropě) svůj ideologický význam. Levá strana z pohledu příchozího přináleží negativnímu, jsou na ní dramatické scény, které mají věřící odvrátit od hříchu, pravá strana zobrazuje dobro, výjevy z Kristova života, ze života světců a spasených.
Ornamentálně vyzdoben může být vodorovný překlad dveří pod tympanonem nazývaný architráv. Někdy se vykládá jako poslední varování pro toho, kdo není hoden vstoupit do chrámu, jako poslední zábrana.
Jeden z nejkrásnějších portálů u nás zdobí kostel kláštera v Předklášteří u Tišnova s příznačným názvem Porta coeli založeného královnou Konstancií ve 13. století. Ústřední bodem je zde Kristus v majestátu v tympanonu orámovaném 12 oblouky nebes s rozličnými ornamenty. V ostění je na sloupcích umístěno 12 postav, snad apoštolů a bránu střeží dva lvi.

V Čechách se najde celá řada románských či románsko gotických kostelů s ne tak uměleckými ale přesto zajímavými portály jako v Cítově, v Jakubu u Kutné Hory, v Tismicích, v Záboří u Kolína nebo ve Vinci a jinde. Mohou mít odlišné náměty – například na tympanonu kostela v Hrusicích se vysvětlují dvě postavy s křížem uprostřed jako sv. Václav a sv. Vojtěch, na tympanonu z kaple na hradě Oldříš jako postavy svatých Petra a Pavla, na tympanonu zaniklého kostela sv. Lazara na Starém Městě v Praze bylo Vzkříšení Lazara. Vedle vyobrazení Krista se objevuje trůnící Madona s dítětem – na reliéf u v tympanon jižního portálu svatojiřské baziliky na Pražském hradě je korunována anděly a klečí u ní postavy abatyší a fundátora, v kostele v Měříně andělé a světci.
Ideologické působení a překvapení prvního momentu si vyhradily vstupy do románských a gotických chrámů, v pozdějších dobách se s ním již tolik nepočítá a renezanční nebo barokní chrámové stavby předěl různých světů takto nezdůrazňují a soustřeďují se na geometrii fasády i celého exteriéru a dramatický účinek vnitřního prostoru.
Dozvuky dřívějšího přístupu se mohou projevit tam, kde kostely byly přestavovány jako v například v barokním průčelí baziliky sv. Jiří, kde vchod střeží sám patron kostela, příznačně bojující s drakem, za pomoci jeho zakladatele knížete Vratislava a abatyše Mlady.
Příště proto než vstoupíme do chrámu, aniž bychom umenšovali naši usebranost, pozdvihněme oči a podívejme se, kdo z nebeských hostitelů nás vítá u dveří.