Scéna.cz 

Mikoláš Aleš v Plzni

Plzeňská Západočeská galerie uspořádala ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni výstavu o zdejším působení malíře Mikoláše Alše. Mikoláš Aleš, který přijal pozvání stavitele Rudolfa Stecha, v letech 1892 až 1904 vytvořil v Plzni množství kartonů pro sgrafita a fasády soukromých domů postavených v neorenazančním a eklektickém stylu.

Dochované kartony k Alšovým plzeňským sgrafitům a freskám jsou jedním z nejvýmluvnějších autentických dokladů o umělcově obdivuhodném kreslířském nadání, o jeho ojedinělém smyslu pro monumentální tvorbu či o schopnosti tvůrčím přístupem zhodnocovat v historické malbě ikonografické prameny.

Kartony - kresebné předlohy, podle nichž vznikaly početné figurální i ornamentální kompozice na průčelích a štítech plzeňských domů - jsou však zároveň dokumentem o možnostech, které pro plné rozvinutí Alšova umění monumentální kresby přinesla nabídka architekta a stavitele Rudolfa Stecha. V propojení s informacemi z dobové korespondence vypovídají o jedinečných podmínkách a o podnětném zázemí, jehož se Alšovi v období jeho vrcholné tvorby v Plzni dostalo. Stejně tak jsou svědectvím o procesu vzniku výtvarně a stylově uceleného souboru, jehož obdobu bychom v nástěnné tvorbě v závěru 19. století v Čechách stěží hledali.

Mezi lety 1892 až 1904 navrhl Mikoláš Aleš v Plzni výzdobu pro fasády devatenácti domů, což představuje úctyhodný počet srovnatelný jen s realizacemi v Praze, kde je domů s Alšovými sgrafity přece jen nejvíc. Alšovo plzeňské působení je neodmyslitelně spjato s osobností architekta a majitele stavební kanceláře Rudolfa Stecha, který ho roku 1892 oslovil s první nabídkou spolupráce.

Všechny Alšovy návrhy byly určeny pro stavby prováděné Stechovou firmou, s výjimkou domu v Dominikánské 12, který realizovala firma Müller & Kapsa.

Aleš během svého života spolupracoval na podobných projektech s řadou architektů v Praze i ve venkovských městech, s některými i opakovaně, jako například s Antonínem Wiehlem či Dušanem Jurkovičem, ale s žádným tak intenzivně jako s Rudolfem Stechem. Aleš se podílel i na jeho mimoplzeňských zakázkách: přestavbě děkanského kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech a hotelu U Arcivévody Františka Ferdinanda (zvaném též Hotel Dvořáček) v Písku.

Ani v jednom případě se v Plzni nejednalo o veřejnou objednávku. Zadavateli staveb byly soukromé osoby, pro něž Stechova firma stavěla činžovní domy, nebo plzeňští podnikatelé, kteří si pořizovali domy vlastní. Například František Rehwald, majitel firmy na výrobu leptaného a malovaného skla, či Jan Cingroš, majitel továrny na zpracování kamene. Blok domů v Nerudově ulici byl velkým stavebním podnikem samotného Stecha, který tu na svém pozemku stavěl činžovní domy na prodej.

Jak vyplývá z dobových pramenů, Aleš se nezabýval jen sgrafity, ale navrhoval i další dekorace domů, jako např. malované vlysy v interiéru, vitráže a výplně z leptaného skla či štukové reliéfy, které podle jeho kartonů prováděl sochař Otokar Walter. Aleš sám nikdy nepracoval přímo na fasádě, k tomu byl vždy přizván někdo z okruhu jeho osvědčených spolupracovníků, o němž se vědělo, že dodrží charakteristické rysy mistrovy pružné kresby. Jeho úloha spočívala v přípravě kartonu, z nějž se pak kresba přenášela na omítku. V Plzni Alšova sgrafita a fresky na fasádách prováděli architekt Josef Farkač a malíři Jindřich Duchoslav Krajíček a Josef Bosáček.

Plzeňské obrazy se poměrně brzy začaly nacházet ve špatném stavu. Dnes jsou sgrafita všech plzeňských domů již poněkolikáté, s větší či menší věrností, upravena a žádné vlastně přesně neodpovídá původnímu provedení. Díky často závažnému poničení, kdy odpadaly celé kusy omítky, nezvěstným kartonům a pouze černobílým fotografiím zachycujícím původní stav, mají dnešní sgrafita pozměněnou barevnost i tvary. Tři z nich už dnes neexistují. Tím se jen zvyšuje hodnota a výjimečnost původních vlastnoručních Alšových kartonů.

Výstava z díla Mikoláše Alše, kterou organizuje Západočeská galerie v Plzni, je k vidění ve výstavní síni Masné krámy do 3. listopadu 2013.