Scéna.cz 

Hasta la vista!

Velký sál městské knihovny v Praze se ve čtvrtek 4. října 2012 od 20:30 změní v premiérové kino. Městská knihovna v Praze ve spolupráci s Asociací českých filmových klubů uvede belgický snímek Hasta la vista!

Philips, Lars a Jozeph jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále ještě panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nezastaví je ani jejich handicapy – jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý. Stejně jako u většiny road movie je jejich cesta nakonec vlastně důležitější než cíl.

„Na pozadí jejich snažení se rýsuje boj za nezávislost, lásku a přátelství, tak, jak je vidí oni,“ nechal se slyšet režisér snímku Geoffrey Enthoven. „S každou další mílí se cesta a přátelská pouta, která během ní vznikají, stávají důležitějšími než samotná návštěva klubu El Cielo.“ A dodává: „Všichni žijeme v tělech, která stejně jako naše mysl potřebují něhu, cit, odpočinek a vášeň. Pro nás je to samozřejmost, ale pro ty, kteří kvůli tělesnému postižení nemají vládu nad vlastním tělem, to může být zdrojem hlubokého zoufalství.“

Hasta la vista! ale o zoufalství rozhodně nevypráví. Je to film o skutečném přátelství, lásce a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou životní situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Snímek je také originálním příspěvkem do problematiky postižených jedinců ve společnosti.

O kvalitě snímku vypovídá také to, že sbírá uznání a pocty na soutěžích po celém světě. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech byl oceněn Cenou diváků a podobné pocty se mu dostalo také například v Montrealu. Diváci nadšeně hlásali: „Kombinace humoru, napětí, smutku, štěstí, naděje a marnosti. Hasta la vista! je klenot, který se musí vidět.“

Snímek Hasta la vista! je velmi volně inspirován skutečným příběhem Asty Philpota a jeho přátel. Asta Philpot přišel na svět s vážným kloubním onemocněním, zvaným artrogrypóza. Díky této nemoci neměl po celý život okusit sex. S tím se ovšem nehodlal smířit, a když se před šesti lety během dovolené ve Španělsku dozvěděl o bezbariérovém nevěstinci se vstřícným personálem, dojel si tam pro svou první sexuální zkušenost. Následně se stal usilovným propagátorem práva handicapovaných lidí na sex.