Scéna.cz 

Arcibiskup Theodor Kohn (1893–1904)

Jedněmi oslavovaný a obdivovaný, jinými odsuzovaný. Výraznou osobností byl olomoucký arcibiskup Theodor Kohn (1893–1904). A právě pro svou nejednoznačnost přitahoval a stále přitahuje pozornost řady badatelů. Z dosud neprobádaného úhlu, především jako mecenáše umění a sběratele, představí od 31. května Theodora Kohna výstava připravená Arcidiecézním muzeem Kroměříž. Expozice s podtitulem „Neklidný osud talentovaného muže“ potrvá v Obrazárně kroměřížského zámku do konce září.

Jak upozornila kurátorka výstavy, arcibiskup Kohn se dosud těšil pozornosti odborníků především kvůli spletitému osudu. „Byl nejstarším z pěti dětí v chudé rodině z Březnice u Zlína a jak jeho příjmení napovídá, rodina z otcovy strany měla židovský původ. Už jeho dědeček ale konvertoval ke katolictví,“ přiblížila počátky Kohnovy životní dráhy. Díky svému nadání studoval na německé hlavní škole v Uherském Hradišti, později nižší piaristické gymnázium ve Strážnici a vyšší piaristické gymnázium v Kroměříži. V září 1867 vstoupil do kněžského semináře v Olomouci, na kněze byl vysvěcen v červenci 1871. „O tři roky později si jej arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu (1853–1892) vybral na místo svého ceremoniáře, což mu umožnilo dále studovat. V roce 1875 byl prohlášen doktorem teologie a postupně za deset let svého kněžství dosáhl všech stupňů běžné kariéry průměrného kněze,“ popisovala kurátorka.
Osudový zvrat nastal v roce 1892, kdy zemřel arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu a jeho nástupcem byl zvolen právě Theodor Kohn. „Výsledek volby byl nečekaný. Po více než třech stoletích usedl na arcibiskupský stolec nešlechtic, navíc rodilý Čech židovského původu. Kohnovo zvolení bylo přijato různě. Zatímco lid byl nadšen a vkládal do nového arcibiskupa obrovské naděje, z Vídně se ozývaly nepříznivé ohlasy,“ přiblížila atmosféru po volbě Kohna Miláčková s tím, že jeho cílem bylo podle ní pozvednout prestiž arcibiskupství na základě reforem duchovní správy a administrace statků. Kohnova kariéra kulminovala v roce 1901, kdy byl navržen na jmenování kardinálem. Už od roku 1902 se ale hromadily v Římě a na vídeňské nunciatuře stížnosti na Kohnovo řízení arcidiecéze a jednání s lidmi, které posílali jak jednotlivci, tak instituce. Vše vyvrcholilo v březnu 1904 jeho rezignací na arcibiskupský post, k níž jej vyzval papež Pius X. (1903–1914). „Povolili mu užívat titulu resignovavší arcibiskup olomoucký a stal se titulárním arcibiskupem pelusijským. Usadil se v Ehrenhausenu v jižním Štýrsku, kde si zakoupil zámek s velkostatkem a žil až do své smrti v roce 1915,“ uzavřela kurátorka.
Výstava v Obrazárně kroměřížského zámku podle Martiny Miláčkové sice nemůže Kohnovy osudy zcela pominout, ale jejím hlavním cílem je představit jej jako významného mecenáše umění a sběratele. „Během jedenáctiletého episkopátu se Kohnovi podařilo usilovnou prací obnovit lesk arcibiskupských rezidencí v Olomouci a Kroměříži,“ upozornila Miláčková. Především úpravami kroměřížského zámku, který považoval tak jako řada jeho předchůdců za svoji hlavní letní rezidenci s čilým společenským ruchem, se podle něj zapsal do kulturních dějin Moravy. „Nechal zde například vybudovat a nábytkem zařídit nové apartmá arcibiskupa v jižním křídle zámku, z jeho iniciativy také proběhla v letech 1899 až 1901 generální oprava Sněmovního sálu a v roce 1900 byly dvě místnosti ve druhém patře zámku proměněny v obrazárnu a obrazy opatřeny novými rámy,“ vyjmenovala kurátorka výstavy jen některé Kohnovy zásahy do podoby kroměřížského zámku.
Pečoval však také o kroměřížské sbírky, zejména pak o jedinečnou kolekci obrazů. „Našel ji v neutěšeném stavu. Poškozené nebo stářím sešlé obrazy, které přestaly plnit estetickou i reprezentativní funkci, skončily dokonce v nejednom případě na půdě,“ řekl spoluautor koncepce výstavy Ondřej Zatloukal. Roku 1895 tedy Kohn začal s opravami a restaurováním sbírek. Současně usiloval o jejich rozšiřování především pro olomouckou arcibiskupskou rezidenci. „Značnou pozornost také věnoval numismatické sbírce, kterou založil jeho předchůdce Bedřich z Fürstenbergu. Především díky stanovení jasného sbírkotvorného programu a uvolnění velkých finančních částek na nákup numismatického materiálu zaměřeného výhradně na církevní ražby pak dosáhla sbírka proslulosti,“ doplnil Zatloukal.
Na Bedřicha z Fürstenberga Kohn navázal rovněž v prosazování ideje zřízení diecézního muzea. Jako nejvhodnější prostor se mu jevila Rotunda v kroměřížské Květné zahradě. „Přes jistou pochybnost o vhodnosti umístění muzea do exponovaného prostoru raně barokní, do všech stran otevřené centrály dnes musíme docenit, že právě Kohn položil základy myšlenky specializovaného církevního muzea, kterou naplno rozvinul a ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc realizoval arcibiskup Jan Graubner v roce 2007, tedy téměř sto let od nezdařeného Kohnova pokusu,“ uzavřel Zatloukal s odkazem na Arcidiecézní muzeum Kroměříž.
Výstavu v Obrazárně kroměřížského zámku, která bude zahájena 31. května a potrvá do konce září, doprovází výpravná publikace, která nejen zhodnotí význam Kohna – mecenáše, nýbrž upozorní i na jeho zásadní podíl na duchovních i hospodářských reformách, které do českých zemí pronikaly na počátku 20. století a souvisely s celosvětovým rozvojem ekonomiky, sociálními otázkami, reformním hnutím v církvi či s národnostní emancipací.
Projektem s podtitulem „Neklidný osud talentovaného muže“ pokračuje dramaturgická řada monografických výstav zasvěcených olomouckým biskupům a arcibiskupům. První z nich byla v roce 2008 věnována Františkovi z Dietrichsteina (1599–1636), o rok později následovali Stanislav Pavlovský z Pavlovic (1579–1598) a Jindřich Zdík (1126–1150).