Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 10. týden

Televizní akademie Sakrální francouzská architektura
"Jak se blížil třetí rok po začátku milénia, svět se zachvěl, jakoby chtěl setřást hadry a odít se bílým rouchem chrámů." Tato slavná věta mnicha Raula Glaubera vyjadřuje to, čeho byl na počátku jedenáctého století sám svědkem. Lidé románské doby si byli dobře vědomi, že žijí v éře vyznačující se velkým rozmachem. Křesťanský západ byl v té době na prahu obrovského vzestupu, který s sebou nesl zlepšení kvality života. Na velkých pasekách bylo možné pěstovat více plodin. Nárůst populace přispěl k podstatnému rozvoji obchodu. Svět vyznávající křesťanství tak mohl udělat velký krok kupředu. Nejdůležitější roli hrála církev. Bylo přijato velké množství reforem. Všechno to začalo již v polovině jedenáctého století. Gregoriánská reforma, pojmenovaná podle papeže Řehoře VII., umožnila v mnoha ohledech změnit církev. Mimo jiné získala papežská moc nezávislost na moci světské. Reforma zavedla na zemi křesťanský řád, podle obrazu božského města popisovaného svatým Augustinem. Ve své básni, věnované francouzskému králi Robertu Pobožnému, rozděluje arcibiskup Adalberon z Laonu společnost na tři části. Na ty, kteří se modlí, ty, kteří vládnou a ty, kteří pracují. Tyto kategorie vycházejí spíš z teorie, než z praxe. Příslušníci církve však nepochybně stáli na pomyslném vrcholku tehdejší hierarchie. V klášterech uchovávali obrovské množství textů a modliteb, které měly zajistit spojení mezi nebem a zemí a umožnit člověku snazší přístup do nebe.
Vysílání: 08.3., 15.00 hod., ČT2; Opakování: 08.3., ČT2., 11.3., ČT2.

Trnka z Čech (3/10)
Jiří Trnka vyrůstal v rodině klempířského mistra a švadleny; vyprávění a zápisky matky Růženy Trnkové (1891–1958) poskytly Trnkově první manželce, výtvarnici Heleně Chvojkové (1914–1988), materiál ke knize Můj syn, v níž čerpala i z vlastních vzpomínek a manželovy korespondence; Helena Chvojková je rovněž autorkou prózy pro děti Zuzanka objevuje svět, kterou Jiří Trnka ilustroval a která byla věnována dceři, redaktorce a editorce Zuzaně (*1938, provdaná Ceplová). Syn Jiří (*1940) je architektem, dcera Helena (*1945, provdaná Trösterová) výtvarnou redaktorkou, dcera Klára (*1949) a syn Jan (*1956) výtvarníky.
Vysílání: 10.3., 07.40 hod., ČT2; Opakování: 14.3., ČT2.

Architektura (10/45)
Mezi roky 1830 až 1855 prošla železnice v Anglii bouřlivým rozvojem. Liberalismus vítězí na celé čáře. Stovky železničních společností mezi sebou vedou nelítostný konkurenční boj. Výhradně ti nejsilnější získávají přístup na nejrentabilnější adresu, a tou je Londýn. Společnost Midland Railway Company získává toto privilegium v roce 1863. Stejně jako všechny velké londýnské konečné stanice je i nádraží Svatého Pankráce vybaveno železnou halou chránící koleje, včetně nástupiště; poblíž stojí luxusní hotel. Nádraží pro vlaky a hotel pro cestující znamenají dvojí vybavení. Jsou to dvě stavby a budou následovat jedna po druhé. William Barlow, inženýr, který pro společnost Midland stavěl mosty, tunely a nádraží, je zodpovědná za stavbu haly. Renomovaný architekt Gilbert Scott, který přestavěl katedrálu v Hamburku a mnoho kostelů, potom postaví hotel a nádražní budovy.
Vysílání: 10.3., 13.55 hod., ČT2; Opakování: 14.3., ČT2., 16.3., ČT2.

Zrezivělá krása Alexandrův druhý život
Bohatýrské časy na Dole Alexander pominuly. Kola se dotočila, život se vytratil, objekty zpustly.
Důl Alexander stojí v Ostravě - Kunčičkách už od roku 1896. Poslední horníci odsud odešli 31. prosince 1992. O rok později byla šachta zasypána a v roce 2001 ji spolu s ostatními přilehlými objekty prohlásili kulturní památkou. Alexander nastoupil pozvolnou cestu devastace a zapomnění. Hrdá silueta těžní věže je však stále viditelná zdaleka.
Odborníci považují Důl Alexander za jednu z největších ostravských památek. Bohužel její stav tomu neodpovídá. V areálu nyní hospodaří několik subjektů, které nemají k památce valnější vztah. Naprostou výjimku však představuje Charita svatého Alexandra, jejíž počínání je pro Alexander velkým požehnáním. Dnes Charita svatého Alexandra využívá bývalou administrativní budovu, kovárnu a kočárovnu. Vše vypadá jak v dobách největší slávy. S čistým provedením průmyslové architektury počátku 20. století jsou spokojení samozřejmě především památkáři.
Ale šachta, to je především těžní věž. Zachránit věž Dolu Alexander znamená nalézt pro ni nové využití. Ale lze vůbec takto atypickou stavbu využít jinak než k těžbě uhlí?
Vysílání: 10.3., 14.20 hod., ČT2; Opakování: 12.3., ČT2., 15.3., ČT2.