Scéna.cz 

Jindřich Zdík (1126–1150) / Olomoucký biskup uprostřed Evropy

Jedné z nejvýznamnějších osobností raného středověku v evropském měřítku - Jindřichu Zdíkovi - zasvětilo samostatný výstavní projekt Arcidiecézní muzeum Olomouc (AMO). Výstava nazvaná Jindřich Zdík (1126–1150) / Olomoucký biskup uprostřed Evropy je výjimečná hned v několika ohledech. Vůbec poprvé věnovali odborníci tomuto vzdělanci a diplomatovi komplexní pozornost, po stovkách let se v hanácké metropoli znovu sejde většina dochovaných předmětů z období Zdíkova olomouckého působení, ale především se do místa vzniku vrátí některé unikátní iluminované rukopisy ze Zdíkova skriptoria. Jsou mezi nimi také vzácné knihy uložené ve švédském Stockholmu nebo v německém Halle. Pro pořádající Muzeum umění Olomouc je výstava nejdůležitějším projektem letošního výstavního plánu, který je z velké části zasvěcen představování knižní kultury. Výstava potrvá do 3. ledna 2009.

Jindřich Zdík (asi 1083 - 1150) patří mezi nejvýznamnější české osobnosti své doby. O jeho původu dosud panují mezi historiky dohady. Podle jedné teorie pocházel přímo z přemyslovského rodu, bývá však také považován za syna pražského děkana a kronikáře Kosmy. Olomouckým biskupem se Zdík stal 22. března 1126. Podle autorky koncepce výstavy Jany Hrbáčové se tímto datem Olomouc na desítky let stala důležitým duchovním a kulturním centrem celé země. „Zdík byl první výraznou osobností na olomouckém biskupském stolci. Projevil se jako schopný duchovní pastýř i politik v neklidných dobách, kdy se církev na Moravě potýkala s řadou problémů. Jako obratný diplomat ve službách panovníků i papežů a muž plně oddaný církvi se těšil úctě svých současníků a přátelil se s mnoha významnými osobnostmi své doby, s panovníky, papeži, jeruzalémským patriarchou i věhlasným cisterciáckým teologem Bernardem z Clairvaux,“ přiblížila Hrbáčová osobnost Jindřicha Zdíka.
Zdík byl během svého episkopátu iniciátorem a hybatelem převratných změn. Dosáhl osamostatnění moravské církve, která již nepodléhala moci moravských údělných knížat. Zasloužil se o rozvoj biskupských statků, na nichž dal vybudovat řadu nových kostelů. Se Zdíkovým jménem je spojován i příchod premonstrátů do Čech. Založil Strahovský klášter jako nejstarší sídlo premonstrátů v českých zemích, zasloužil se o rozšíření řádu na našem území, což patrně platí rovněž pro uvedení premonstrátských řeholníků do kláštera Hradisko u Olomouce. Výlučný rozhled a diplomatické zkušenosti přitom Zdík získal především díky častým cestám. Jako jeden z prvních Čechů vykonal v letech 1137 - 38 pouť do Jeruzaléma, kde získal pro olomouckou katedrálu vzácný ostatek – částečku dřeva sv. Kříže. V roce 1139 cestoval na II. lateránský koncil v Římě a o dva roky později vykonal misijní cestu do pohanského Pruska.

Cesty a kontakty zužitkoval hluboce duchovně založený a vzdělaný Zdík i přímo v Olomouci. Jak upozornila Hrbáčová, neváhal zvát do Olomouce zahraniční umělce, aby zde vytvářeli pozoruhodná díla, ať už v oblasti architektury, sochařství nebo knižní malby. „Zdík se v Olomouci zasloužil o dostavbu nově založené katedrály sv. Václava, kterou 30. června 1131 vysvětil. V sousedství katedrály nechal vybudovat honosný románský palác, který se stal po přenesení biskupství ke katedrále v roce 1141 jeho sídlem. K paláci přiléhala křížová chodba a kapitulní dům určený pro společný život olomouckých kanovníků. Ze stavby se sice dochovaly jen obvodové zdi s bohatě zdobenými sdruženými okny, přesto se však řadí k nejobdivovanějším památkám vrcholně románské architektury ve střední Evropě,“ vyzdvihla význam národní kulturní památky, která je od roku 2006 součástí Arcidiecézního muzea Olomouc. V areálu se patrně nacházelo skriptorium, písařská dílna, v níž vznikla řada pozoruhodných knih, díky nimž se Zdík výrazně zapsal do dějin českého písemnictví a knižní kultury. Mezi nimi vynikají iluminované rukopisy vyzdobené malířem Hildebertem a jeho pomocníkem Everwinem. „Tito dva malíři jsou první umělci v dějinách českého výtvarného umění, které známe jménem,“ připomněla kurátorka výstavy.

A právě představení souboru rukopisů je jedním z největších lákadel výstavy. „Rukopisy ze Zdíkova skriptoria tvoří nejrozsáhlejší kolekci svého druhu na českomoravském území z doby před 13. stoletím. Jedná se o diplomatický unikát s jedinečnou informativní hodnotou. Ze série rukopisů sem patří proslulé iluminované kodexy, kromě jiných Olomoucký kolektář, dříve zvaný Horologium olomoucké, který je dnes uložen v Královské knihovně ve Stockholmu, nebo opis Augustinova díla De civitate Dei, dnes uložený v Archivu Pražského hradu,“ vyjmenovala Hrbáčová. Prezentovaný soubor archiválií nevyčíslitelné hodnoty podle ní zahrnuje také rukopisy mladšího data, jejichž výzdoba navazovala na tvorbu Zdíkových iluminátorů. „Mnoho materiálů spojených s postavou Jindřicha Zdíka se však do dnešní doby dochovalo jen v pozdějších opisech. Mám na mysli například Olomoucký pontifikál zapůjčený z knihovny v německém Halle, jehož text si Jindřich Zdík přivezl z Jeruzaléma, ale také Zdíkovu korespondenci nebo zakládací listinu premonstrátského kláštera v Praze na Strahově,“ dodala s tím, že rukopisům byla při příležitosti výstavy poprvé v historii věnována komplexní pozornost z hlediska paleografického, výtvarného i muzikologického. „Jejich prozkoumání přineslo mnohá zajímavá zjištění, jako například to, že Olomoucký kolektář je unikátním a pravděpodobně nejstarším pramenem pro studium dějin české liturgické hudby. A gregoriánský chorál, po staletích znovu rekonstruovaný z neumatické notace Olomouckého kolektáře, bude podbarvovat atmosféru výstavy,“ uvedla. Upozornila současně, že vzhledem k přísným pravidlům pro vystavování vzácných archiválií se budou exponáty v průběhu trvání výstavy střídat. Ve výstavním sálu proto návštěvníci najdou také dotykový monitor s digitální prezentací Zdíkova skriptoria, jehož prostřednictvím si mohou prohlédnout i ty rukopisy, jejichž originály nemohly být z důvodu památkové ochrany vystaveny.