Scéna.cz 

Literární tipy ČT na 36. týden

Stepfordské paničky (Vysílání: 03.9., 09.00 hod., ČT1)
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie. Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa. Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol). I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.

Manon od pramene (Vysílání: 05.9., 15.25 hod., ČT1)
Nová dvoudílná adaptace známého románu Marcela Pagnola Živá voda vznikla v letech 1985–86. Kritika tehdy Berrimu vytýkala, že na rozdíl od literární předlohy a Pagnolovy vlastní filmové adaptace, režisér "redukoval" příběh na tragédii a zdůraznil melodramatické vyznění díla. To vše údajně na úkor Pagnolova životního optimismu a jasu, který vyzařuje z jeho postav.
Možná jsou Francouzi na svého spisovatele citliví, ale lze se právem domnívat, že režisér Claude Berri vytvořil mimořádně harmonické dílo, které, umocněné tóny Verdiho opery Síla osudu a svým rozměrem antické tragédie, dokáže diváka hluboce zasáhnout.

Kniha mého srdce - TOP 12 (Vysílání: 06.9., 21.50 hod., ČT1)