Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Petr Zuska nejen o Extrému

autor: archiv

Soubor baletu Národního divadla Praha uvede na závěr sezóny triptych pod názvem EXTRÉM, jak jsme již na našem portále informovali. Premiéra se uskuteční 17. června 2009 na Nové scéně. Autorem dvou choreografií je umělecký šéf baletu ND – Petr Zuska.

Inscenace Extrém, kde jste spojil tři různé choreografie, dvě své a jednu Jiřího Kyliána, má ale jiný ráz než klasický, jak si mnoho diváků představuje repertoár baletu ND...
Snažíme se obsáhnout co nejširší spektrum scénického tanečního umění, jak to v repertoáru baletu Národního divadla má být - od nejklasičtější klasiky až po experimentální taneční divadlo. Extrém je sice hodně vzdálený Labutímu jezeru, ale přesto se nejedná o nějakou převratnou novinku. Spíše bych vyzvedl zajímavé prvky, které se během večera objeví, ať již po muzikální stránce, nebo divadelně režijní, či půjde-li o jiný choreografický pohled. Představení samotné je složené ze tří různých částí, které v sobě mají cosi extrémního. A také jsou ve vzájemně kontrastním vztahu.

Choreografie A Little Extreme (Malý extrém) večer zahájí...
Ano. A LITTLE EXTREME měla premiéru v roce 2006 v Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde jsem ji připravoval jako novou kreaci pro tamní soubor. Druhá věc se jmenuje THE LAST TOUCH (Poslední dotyk) a jejím autorem je Jiří Kylián. Vytvořil ji v roce 2003 pro Nizozemské taneční divadlo v Haagu.

Název celého triptychu Extrém souvisí s vaším Malým extrémem?
Oba kusy, Kyliánův a můj, vlastně nemají nic společného. Když jsem ale uvažoval o tom, že bych je dal dohromady, napadl mě pojem Extrém. Můj A Little Extreme je do určité míry extrémní v rámci výběru hudby a i v rámci bizarní hry s určitými asociacemi, pocity a situacemi. Kyliánova věc je druhým extrémem, i když zase z jiného pohledu. Na třetí části večera v této chvíli ještě pracuji. Bude se jmenovat A LITTLE TOUCH OF THE LAST EXTREME, což je slovní hříčka propojující oba předchozí kusy.

Jaká hudba zní v první části, ve vašem Malém extrému?
A Little Extreme je založen na hudebním kontrastu a měl by působit odlehčeně. Nechal jsem se inspirovat texty hiphoperů, jako je třeba Eminem. V rámci hudebního podkladu se v první části střetávají dva rozdílné hudební světy, a to jednak současný černý americký hip hop a R&B, na druhé straně v kontrastu s tím relaxační esoterická hudba pro děti. Černá americká hudba je plná agresivity, násilí, sociálních, rasových, drogových problémů, ale také sexu, nadsázky a humoru.

Působí někdy dost drsně. Přesto vás zaujala...
Sálá z ní totiž energie. Zjistil jsem, že poezie hip hopu, ač je někdy sprostá tak, že člověk zčervená, v sobě má hloubku sdělení a je umělecky velmi vypracovaná. Eminem si dělá razantním způsobem legraci ze všeho a především ze sebe, což je pro mne další leitmotiv. Vážných témat se rád dotýkám s nadhledem, lehkostí a ironií. A rád kombinuji své choreografie s pracemi autorů, kteří mají taky smysl pro humor. Myslím si, že ironie, nadhled a humor je často to jediné, co nám v současné světové situaci zbývá. Kdybychom byli schopni brát věci s nadhledem, žilo by se nám líp.
Esoterická a relaxační hudba, ve které na rozdíl od americké „afroameričtiny“ uslyšíme němčinu, je dalším kontrastem a extrémem. V rámci hudby se tak dostáváme do spojování nespojitelného, v čemž se snažím najít asociace, vzájemné reakce a situace, kdy se jedno bizarně propojuje do druhého. Až na konci pak vše dostává smysl. Tento v podstatě komický balet je absurdní hrou s nejrůznějšími extrémy - jakýmsi bizarním žonglováním s našimi životními zážitky, emocemi, asociacemi…

Prozradíte, jakou hudbu si vybral Jiří Kylián?
Hudební podklad druhé části, Kyliánova The Last Touch, je minimalistické piano od moderního autora Dirka Haubricha, s nímž tento choreograf rád spolupracuje.

Co se skrývá za názvem Kyliánovy choreografie The Last Touch?
Když za dávných dob přijel fotograf na vesnici, lidé se oblékli do svátečního, seskupili se a před zmáčknutím spouště nastala chvilka posledních pohybů, než ustrnou, aby je fotograf mohl zvěčnit – The Last Touch (poslední dotek). V tu chvíli si dámy upravily kadeře či se napudrovaly, páni zkontrolovali zapnuté sako. Kylián na první pohled vytvořil téměř nesrozumitelnou věc; pochopení toho, co vidíme, by lépe fungovalo, kdyby si divák měl možnost pustit zrychlený záznam představení. Jiří Kylián nechce dělat balety, které vypovědí všechno od A do Z. Baví ho motivovat lidi, kteří sledují taneční omalovánky a sami si do nich vnášejí své představy.

A na závěr večera diváky překvapíte světovou premiérou vašeho nejnovějšího díla – A Little Touch Of The Last Extreme...
Tam zazní velmi pestrá hudební koláž. Půjde o kombinaci asi šesti nebo sedmi nejrůznějších hudebních stylů, motivů a nálad – zazní zde hudba Estonce Arvo Pärta, hlavního představitele minimalistické repetitivní hudby, který je dnes již považovaný za soudobého klasika. Dále uslyšíte skladby Adriana Johnstona, Dana Jonese, Gavina Bryarse, soul v podání Jamese Browna, kontrastem bude jedno z nejvýraznějších současných folklórních uskupení Ondráš, ale i tradiční řecká hudba od Nikose Grapsase. Zazní i zpěv Michaela Jacksona.

Představení nebudete hrát na scéně historické budovy...
Bude se hrát na scéně Laterny magiky, která prochází proměnou. Svou Novou scénu začne znovu využívat Národního divadlo. A balet se tak vlastně sem po letech vrací. Jsem rád, protože tento prostor je pro Extrém daleko vhodnější, než by byla scéna Národního nebo Stavovského divadla.

18.5.2009 00:05:37 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!