Scéna.cz 

Hudební rozhledy 11/2008

Marka Štryncla znám již řadu let; náš rozhovor tedy začnu dvěma osobními vzpomínkami, jejchž kouzlo nevyprchalo dodnes. Těsně po roce 1990 projížděl Prahou francouzský organizátor interpretačních kurzů staré hudby. Marek Štryncl se s ním sešel na Silvestra ve zkušebně souboru Musica Antiqua Praha. Po cestě ze severu Čech byl prokřehlý (na ulici bylo hluboko pod nulou); několik minut po příchodu přesto výtečně zahrál Bacha – a zvítězil: získal stipendium, které mu umožnilo se kurzů zúčastnit. Na pražském Spořilově se tehdy konal kurz hry na barokní violoncello a violu da gamba, který vedl anglický specialista Richard Boothby. Účastnila se ho řada mladých hudebníků, kteří se chtěli něco dozvědět o pro ně nových oborech, které naše tehdejší hudební školství odmítalo brát na vědomí; dnes jejich jména ve staré hudbě vesměs hodně znamenají. Marek Štryncl sem přišel se svým violoncellem; hrál, poslouchal, psal si poznámky, v přestávkách výuky spal na podlaze učebny. Čas ubíhá mílovými kroky – dnes je Marek Štryncl jak vyhledávaným hráčem na barokní violoncello, tak uměleckým vedoucím souboru Musica Florea, který v průběhu let vyrostl ze studentského sdružení ve světoznámý ansámbl.

Poprvé se francouzský dirigent Guillaume Tourniaire pracovně setkal se souborem Státní opery Praha (SOP) v roce 2005 na festivalu v italské Maceratě. Další rok debutoval v SOP Bernsteinovým Candidem, v únoru 2007 nastudoval Poulenkovy opery Prsy Tirésiovy a Lidský hlas. Od sezony 2007/08 byl jmenován šéfdirigentem SOP. S velkým ohlasem uvedl koncertní provedení Griegova Peera Gynta a Saint-Saënsova díla Nuit Persane a Hélene. Po premiéře Wagnerova Bludného Holanďana mu nebyla prodloužena smlouva. Spolu s ním odešla z SOP i šéfka opery Ingeborg Žádná.

Třiadvacet koncertů, devět zahraničních symfonických orchestrů a čtyři české, čtrnáct dirigentů, třináct instrumentalistů a desítka pěvců… celkem umělci z patnácti zemí světa – taková byla bilance 18. ročníku festivalu Pražský podzim (12. 9. – 1. 10. 2008). Program obsáhl některé tradiční konstanty – úvodní koncert patřil českému repertoáru v podání cizinců, v tomto případě nejstaršího německého rozhlasového orchestru, a to z Lipska, který ovšem vystoupil společně se Škampovým kvartetem. Závěr přehlídky pak opět nechal zaznít Dvořákovu Violoncellovému koncertu, tentokrát v podání Antonia Menesese a Symfonického orchestru jihoanglického města Bournemouth; ten přijel opět po třech letech. Z Británie byla také hostem Královská liverpoolská filharmonie.

Komorní filharmonie Pardubice je důkazem, že mládí a entuziasmus nejsou základními či alespoň jedinými předpoklady umělecké úrovně. Po první „zahřívací“ sezoně 1969–70 nastoupil do jejího čela první šéfdirigent – tehdy sedmatřicetiletý Libor Pešek, v té době už naše špičková osobnost v oblasti komorních ansámblů (založil dnes už legendární Komorní harmonii a Sebastian Orchestr). Start Komorní filharmonie, tehdy Východočeského státního komorního orchestru na domácí i zahraniční pódia v letech sedmdesátých byl raketový. Podobné zjevení způsobila o mnoho let později Pražská komorní filharmonie. Přesto atributy těchto obou těles byly do značné míry odlišné, což bylo dáno rozdílnými osobnostmi obou šéfů. Libor Pešek a Jiří Bělohlávek jsou dirigenti výrazných osobitých vlastností jak v postojích uměleckých, tak i obecně lidských. Jejich cítění, názory a především jejich vyjádření – ať už v podobě gest či pronesených soudů – jsou nezaměnitelná a zásadně formují charakter orchestru, s nímž pracují. Každý po svém, každý jedinečně! V Pardubicích s Liborem Peškem spolupracovala ještě další individuální osobnost – Josef Vlach – a orchestr stačila formovat též početná řada dalších mimořádně erudovaných dirigentů, schopných předávat mu vlastní specifické a inspirující názory a podněty. Máme na mysli v prvé řadě šéfdirigenty – Libora Hlaváčka, Petra Altrichtra, Petra Škvora, Róberta Stankovského a stávající osobnost v čele – Leoše Svárovského. Za rok KFP oslaví čtyřicet let své existence, ale jubilejní 40. sezona 2008/2009 začala už letos v září.