Scéna.cz 

Cincinnati Symphony Orchestra hraje Rachmaninova

Estonský rodák Paavo Järvi, od roku 2001 šéfdirigent Cincinnati Symphony Orchestra, dosáhl v oblasti zvukových záznamů významných úspěchů zejména prostřednictvím dvou oficiálně oceněných CD, z nichž z jednoho zní skladby Ravelovy a z druhého – to je pro nás zvlášť zajímavé – Dvořákova „Novosvětská“ a Martinů 2. symfonie. Toto CD, realizované ve spolupráci se symfoniky z Cincinnati, však Järvi věnuje výhradně Rachmaninovovi a navíc pouze jeho hudbě symfonické – jako by chtěl připomenout, že to nejsou jenom ony rozmáchlé klavírní koncerty, které tohoto autora proslavily. 1. věta Rachmaninovovy 2. symfonie mu zní z tohoto kompaktního disku přesvědčivěji v rychlejších fázích než ve vstupním Largu, z něhož jako by se v návalu dechových chorusů trochu vytrácel přirozený témbr „tekoucí“ harmonie smyčců. Na druhé straně dirigentova práce s tempy, frázování oněch typicky valivých sekvencovitých melodických spirál i citlivý přístup hráčů ke klíčovým sólům (housle, klarinet) – to vše dává vstupní větě očekávané pozdně romantické kouzlo. V kompozičně zvláštním scherzu, prostoupeném nezvyklým přívalem lyriky, pak zjišťujeme, že je toto kouzlo ještě stupňováno. To se týká hlavně jeho druhého dílu, zahájeného epicky výmluvným monologem klarinetu, v němž se znovu ozvou ony typické vlny všeobjímajících melodicko – harmonických sekvencí s lehkým přídechem sentimentu, které tak dobře známe z Rachmaninovových klavírních koncertů. Sugestivně je zde vystižena i démonická partie v závěrečných fázích (horny). Pokud bych měl zvolit, která ze zbývajících vět mi z této nahrávky přinesla větší zážitek, rozhodl bych jednoznačně pro Čajkovského melodikou okouzlené Adagio, rozkryté s neskrývaným sentimentem a současně v kouzelných barvách (dřeva, žestě a nyní už i přirozeně znělé, zvukově vláčné smyčce) a rozvíjené s naléhavým tlakem nádherně pozvolně vzrůstající gradační spirály. Kompozičně trochu neurovnané a i v těch nejvyostřenějších partiích překvapivě málo témbrově prokrvené finále, nad jehož v úvodu nasazenou pregnantní rytmičností postupně opět nabývá převahu lyrika, zprostředkovaná reminiscencemi lyrických motivů z předcházejících vět, jako by předcházející průběh této interpretační kreace už jen nastavovalo, nikoli gradovalo. Zážitek z prvních tří vět to však neoslabuje.

Zajímavým doplňkem hlavního repertoárového čísla tohoto CD jsou brilantní nahrávky tří velmi raných Rachmaninovových skladeb - v případě Scherza z roku 1888, vůbec prvního autorova orchestrálního pokusu (bylo mu patnáct let), kompozice mendelssohnovsky umné, ale už nikoli tak vzdušné a v případě dvou tanců z autorovy znamenité operní prvotiny Aleko, skladeb s nádhernou samozřejmostí mládí vstřebávajících exotickou tematiku. Buklet je vybaven úsporně pouze anglickým průvodním slovem, ale s velmi podrobnými technickými údaji o nahrávce.

TELARC CD-80670
Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 2 e moll op. 27, Scherzo d moll, Tance z opery Aleko
Cincinnati Symphony Orchestra, řídí Paavo Järvi; Nahráno systémem Direct Stream Digital v Cincinnati Music Hall ve dnech 30. 4. a 1. 5. 2006, hudební režie Robert Woods, zvuková režie Michael Bishop. Technická spolupráce Bill McKinney a Todd Brown. Celkový čas 69:57
Zdroj Hudební rozhledy 07/2008 - Miloš Pokora